Oficiálně jsme si ještě nemohli západní trendy užívat, s výjimkou těch, kdo měli přístup do zahraničí nebo prodejen Tuzex. Ale Češky móda zajímala a dovedly si poradit. Už i u nás byly dostupné, byť ne zcela běžně, německé časopisy Burda a Neue Mode, kde bylo možné nejen načerpat kýženou inspiraci, ale využít i střihovou přílohu a prezentované modely si rovnou ušít. A to se také hojně dělalo, téměř v každé domácnosti stál šicí stroj a ženy se snažily doplnit fádní socialistickou produkci něčím originálním. Stejně tak zažívalo boom i domácí pletení.

Z českých módních časopisů kralovala Žena a móda, z jejíchž obálek hleděly nejslavnější české modelky té doby, tenkrát zvané manekýny – uhrančivá Marie Kadeřábková, její plavovlasý protipól Marie Becková či Milada Karasová, po revoluci zakladatelka prestižní modelingové agentury Czechoslovak Models.

Dokonalá postava

A jaké byly trendy? V módě bylo vysportované tělo, na Západě propagovala Jane Fonda ve sportovní čelence a elastickém trikotu s návleky aerobik a i u nás získal velkou popularitu televizní pořad Cvičme v rytme, kde skupina mladých cvičenek propagovala sport a pohyb. Make-up byl zářivý a nápadný – barevné řasenky, modré stíny, růžové rtěnky, hodně lesku a perleti. Osmdesátky byly zlatou érou trvalé – ať už se nechala uschnout ve stylu afro, jaký nosila třeba Jitka Zelenková, nebo vyfoukala přes kartáč, aby vytvořila tzv. velké americké vlasy, inspirované hrdinkami amerického seriálu Dynastie, jejichž fotky bylo možné vidět v zahraničních časopisech, které se dostaly přes železnou oponu.

V módě byla sebevědomá silueta, kostýmy a saka s ramenními vycpávkami, do nichž patřila nezbytná halenka, lodičky na podpatku, ať už vysokém, či tzv. kačence, kterou upřednostňovaly hlavně mladé dívky. Letním hitem byly tzv. indické šaty, šaty ze vzorované indické bavlny, často ještě s metalickou nitkou, s dlouhým rukávem a přestřižené pod prsy, s vázáním kolem krku. Sehnat je ale nebylo vůbec snadné, i do tehdejších luxusních a drahých obchodů, jako byl pražský Dům módy, se dostalo jen pár kousků a pro běžné zákaznice byly prakticky nedostupné. Ale jejich přírodní materiál byl příjemnou výjimkou v množství látek typu tesil. Když k tomu žena ještě nosila jako kabelku umělohmotný košík (vozily se v různých barvách z Maďarska), byla skutečně stylová.

Džíny nejhorších střihů a barev

Mladí nosili džíny mrkváče, s nabraným pasem a zužující se směrem ke kotníkům, velkou módou byly tzv. plísňáky, džíny s efektem potřísnění savem, z takto upravené džínoviny se vyráběly i bundy a sukně. Dalším typickým prvkem byly netopýří rukávy, často uplatňované na svetrech, jejichž sedlo bylo zdobené korálky či volánky, což byl ohlas romantického stylu, který na Západě ztělesňovaly svatební šaty Lady Diany.

Ani v módě pro mladé bohužel nedokázal socialistický oděvní průmysl pružněji reagovat na poptávku. Občas se dalo něco zajímavého sehnat v prodejnách Klubu odívání mladých, ale často po beznadějné pouti po obchodech, které místo vytoužených džín mrkváčů nabízely rovné manšestráky v temných barvách a místo mikin strojově pletené svetry na knoflíky nebo zip, nezbylo než sednout ke stroji či požádat šikovnou švadlenku ve svém okolí o kýžený produkt.

Třebaže nám dneska přijde móda osmdesátek poněkud legrační, byla dokladem své doby a známkou toho, že se ženy zkrátka chtějí líbit i v dobách konzumu nepříliš přejících a že speciálně Češky neváhají oficiální nedostatek hbitě kompenzovat svou kreativitou a zručností.