Ve chvíli, kdy se stala manželkou prezidenta, musela samozřejmě krotit svou spontánnost, pro kterou byla coby herečka národem milována. Nikdy nebyla snob, ani maloměšťačka, v každé důležité situaci se snažila řídit především intuicí a srdcem. „Můj muž říká, že jsem svéhlavička. Vyslechnu si názor, ale rozhoduji se sama. A přirozeně taky sama nesu důsledky,“ prozradila.

Kdy jste poprvé zaregistrovala jméno Václav Havel?

To je už opravdu velice, ale velice dávno.

Jak proběhlo vaše první osobní setkání?

Vybavuji si to zcela přesně. Poprvé jsme se s Václavem setkali na večírku k výročí Semaforu v pražské Lucerně.

Čím si vás získal?

Silou své osobnosti, která z něj tryskala i přes trochu nesmělé vystupování.

A prozradil vám někdy, čím jste si ho získala vy?

Prozradil, ale na to se musíte zeptat jeho (smích).

Kdy mezi vámi přeletěla ona pověstná jiskra?

Určitě při tom vůbec prvním vzájemném pohledu z očí do očí.

O čem vypovídají jeho ruce?

O dobrotě.

A oči?

O lásce.

Kdo z vás dvou přišel jako první s nápadem na svatbu?

Václav.

Pamatujete si, kdy vás požádal o ruku?

To bylo na Hrádečku. Přesně tři čtvrtě roku před naší svatbou.

Když už bylo jasné, že se vezmete, kdo se to dozvěděl jako první?

Oznámili jsme to nejdříve svědkům, tedy Táně Fischerové a Honzovi Třískovi, když jsme si blokovali jejich volný čas. Svatbu jsme plánovali s velkým předstihem.

Jaká byla jejich reakce?

Velice kladná. Jak vidíte, nakonec nám vstup do manželství s Václavem odsvědčili.

Rozmlouval vám vůbec někdo tento životní krok?

Ne. Proč?

Když jste Václava poprvé představila svým rodičům, jak ho hodnotili?

Velmi pozitivně. Byli šťastní, že se máme rádi.

Jste duchovně založení lidé. Proč jste se nevzali v kostele, ale na radnici?

Protože v kostele jsem si v pětasedmdesátém roce brala svého prvního muže (Radvít Novák – pozn. aut.), s nímž mám dceru Ninu. Oba jsme byli studenti a v socialistickém Československu to nebylo vyhovující. Tenkrát jsme kvůli tomu dostali rektorskou důtku.

Po svatbě jste se vzdala herecké profese. Bylo to těžké rozhodnutí?

Lehké to pro mě nebylo. Kdo by rád odcházel z těžce vybudované dobré pozice do neznámých vod? Kdo by rád po letech začínal od nuly? Kdo by rád překonával stovky překážek s úsměvem? Kdo by rád byl vystaven těžkým životním zkouškám?

Václav Havel se nechal několikrát slyšet, že jste mu nejednou zachránila a prodloužila život. Co nejtěžšího jste během těch čtrnácti
let musela překonat?

Fakt, že čas bytí člověka je omezený. Měli bychom se podle toho chovat k sobě i k planetě Zemi.

Kdy manžel nejvíce pomohl vám?

Při přechodu z divadelního světa do světa vysoké politiky.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.