Diskutujte: V jaké roli byste chtěli vidět Dana Hůlku?

O DANU HŮLKOVI (43) se říká kdeco. Třeba že skvěle vaří nebo že je dost do větru, s čímž on sám v podstatě souhlasí... Teď má ale každopádně plnou hlavu jistého policejního komisaře...

Jak se ti líbí role nekompromisního policajta Javerta v muzikálu Bídníci?
Je nádherná. Javert není prvoplánový klaďák nebo záporák od začátku do konce, ale má vývoj. Drží se daných pravidel a předpisů, ale časem zjišťuje, že ne vždy je jejich absolutní dodržování v souladu s lidsky správným jednáním a z toho poznání se mu zhroutí žebříček hodnot, což neunese. Bídníci jsou působivý příběh a taky je to krásné zpívání, sen každého barytona.

Takže Javert působí záporně díky tomu, že dodržuje pravidla. Máš ty nějaká pravidla, která striktně dodržuješ?
Samozřejmě mám, jako asi všichni. Já mám takový svůj osobní morální kodex, jehož základy položil můj tatínek a já jsem si ho dobudoval na základě životních zkušeností.

Lžeš někdy?
Moc ne. Občas jsou ale situace, kdy je lepší neříkat pravdu, protože to může někomu ublížit a nebo to zkrátka není vhodné z jiných důvodů.

Vyžaduješ i od okolí, aby se k tobě chovalo podle toho tvého kodexu?
Určitě. Kamarádím se jen s lidmi, kteří dodržují jisté zásady.

Někdo se ale vybarví až časem.
To jsem zažil mnohokrát.

Co nepromíjíš?
Jakoukoli zradu a podraz. To neodpouštím ani kamarádům, ani partnerkám. A můžu mít toho člověka opravdu hodně rád, ale když se ukáže, že udělal nějakou křivárnu, tak se ve mně něco zlomí a úplně ho vymažu.

Mluvíš o zradě v partnerském vztahu, myslíš i nevěru?
Samozřejmě.

No ale ty sám přece nejsi vyloženě proslulý věrností…
To nejsem. Ale vlastně i moje nevěra znamená obvykle konec vztahu, protože když to udělám, začnu v duchu rčení „podle sebe soudím tebe“ nepříčetně žárlit. Takže jsem-li nevěrný já, stejně tím ten vztah zničím, aniž by se třeba dotyčná partnerka o mojí nevěře dozvěděla.

Co ti v životě chybí?
Ani nevím… možná v poslední době lepší zdraví, to mě trochu zlobilo a když člověk není zdravý, je tak trochu na houby i všechno ostatní. Jinak si nemám na co stěžovat. Co by mi tak mohlo chybět… už vím, chybí mi odpovídající zastupitelstvo České republiky, odpovídající vláda, odpovídající prezident…

Počkej, to mi neříkej, já nedělám politické komentáře…
Jen to tam napiš. Je to amorální banda. Asi jsou i výjimky, všechny je neznám, ale celkově je to hrůza. Tak to mi chybí, protože po revoluci jsem si samozřejmě myslel, že to tady bude vypadat úplně jinak.

A co ti teda chybí ne ve veřejném, ale ve tvém vlastním životě?
Asi nic konkrétního. Ne že bych měl všechno, ale nic výrazně nepostrádám… Samozřejmě nemám rodinu, nemám dítě, což bych už asi docela chtěl, ale že by mi to nějak rvalo žíly a byl bych z toho v depresi, to ne.

Nechybí ti čas?
No jasně, ten mi přesně chybí, to je to, čeho bych potřeboval víc!

Na co?
Na cestování, na sport. Divadlo je náročné na čas a sezona je přes zimu, takže coby fanatický lyžař trpím, když se nedostanu na hory.

Nemáš prý ale čas ani na další muzikál, odřekl jsi Lucreziu Borgiu. Proč?
Chtěl jsem to hrát, protože je to krásné představení, ale bohužel se realizuje ve stejném termínu jako Bídníci. A zkoušet dva muzikály najednou, to je nesmysl, odnesou to obě ty inscenace a odnesu to já. Kvůli tomu jsem se vlastně před lety sesypal, že jsem si nabíral hodně práce.

Vrátím se ještě k těm pravidlům… bulvár morální kodex moc neuznává, jak to snášíš, když o tobě napíšou něco nepěkného?
Ty jejich „pravidla“ se pořád posouvají, i když už se zdá, že ani není kam… když jsem začínal, ještě si nikdo nedovolil vymyslet si moji přímou řeč. Dneska už se to děje běžně. Paradoxně už mě to tolik nevytáčí. Kdysi jsem se bránil, dokonce jsem se s nějakým novinářem i popral. Teď si těch článků vlastně ani nevšímám, když mi o nich někdo neřekne, ani se nic nedozvím. Problém je, že to odnáší moje okolí, hlavně máma, které jsem sice stokrát vysvětloval, jak se věci mají, ale stejně se jí to nějakým způsobem dotýká.

Takže už se nevztekáš a nepereš?
Mě dneska vlastně víc rozčiluje, když napíšou blbosti o někom, koho znám, než o mně. K bulvárním novinářům jsem si vypěstoval takový vztah, že je mi jich vlastně líto. Když si představím, že bych se měl živit tím, že lžu a vymýšlím si nepěkné věci… myslím, že každý člověk pozná, co je špatně a co dobře, takže oni tuhle hranici musí vědomě překročit. Taky když se na většinu z nich podíváš, jsou to špatně vypadající divní lidi. Jsou politováníhodní. A navíc skončí v pekle.

No, to určitě… Jsi věřící?
Ano, jsem římský katolík. Ale nechodím pravidelně do kostela. Mám problém s tím, že nejsem schopen přijímat dogmata. O všem diskutuju. Jsem takový katoliko-budhista, protože budhismus je mi v podstatě nejbližší. Ale i v něm jsou věci, které člověk musí přijmout bez diskusí, tak jako v každé víře.