Příběh o potopě světa patří k vůbec nejstarším mýtům lidstva. Dočtete se o něm už v sumerském Eposu o Gilgamešovi, znali ho Babyloňané i staří Indové. Po svém si o potopě jako trestu za hříchy člověka vyprávějí křesťané, židé, muslimové i příslušníci řady dalších náboženství.

Po 40 dní a 40 nocí pršelo, až byla celá země zaplavená a všichni tvorové na ní se utopili (kromě ryb – ty zřejmě nehřešily, takže nebylo třeba je trestat). Jedinou výjimku tvořil Noe (a jeho rod).

Čínští výzkumníci se ale hájí – tak velké kusy dřeva by prý nebylo možné na horu dostat bez pomoci těžké techniky, která tam ovšem kvůli těžkému terénu nemůže vyjet. „Dvacetimetrové klády tak vysoko nevytáhnou ani koňské potahy,“ argumentuje Clara Wei.

Oponuje i teorii, podle níž jde o pozůstatky starého domu nebo chrámu – to by prý uvnitř musely být nalezeny pozůstatky keramiky, ohniště a podobně, což se nestalo.

Konečnou odpověď tedy může dát jen další podrobné zkoumání místa nálezu, což je situace, která se už v minulosti několikrát odehrála a vždy dopadla pro „nálezce“ špatně. Čínští výzkumníci však působí velmi sebevědomě, dokonce pro svou archu žádají zákonnou ochranu od tureckého státu a patronát UNESCO. Tak uvidíme…