To Číňané se natíráním nažluto obtěžovat nebudou. Rovnou chtějí lunu kolonizovat a hospodářsky využívat! Nikdo je přitom nebude rušit.

Novodobí vládci Říše středu, kde byla mimochodem ve starověku vymyšlena raketa, si význam vesmíru vždy uvědomovali. Už předseda Mao Ce-tung chtěl vypustit vlastní družici v roce 1959, aby oslavil 10. výročí založení Čínské lidové republiky. To se ale nestalo, stejně jako nevzlétli dva Číňané do kosmu v roce 1973 (opět nápad Maa).

Teprve v roce 1999 – k 50. výročí vzniku Čínské lidové republiky (ČLR) – vystoupala na oběžnou dráhu raketa Šen-čou 1. A v roce 2003 se do vesmíru podíval první čínský tchajkonaut (viz rámeček Astro-kosmo-tchajko-úrhajós). Od té doby už vzlétlo osm občanů ČLR včetně jedné ženy, důstojnice letectva Liou Jang (33).

Na stanici mají probíhat vědecké experimenty jak uvnitř, tak v otevřeném prostoru v jejím okolí. Počítá se samozřejmě i s pokusy pro soukromé firmy, které sem budou moci materiály dopravovat za pomoci bezpilotních strojů.

Báseň o nebeském spojení

Svých kosmických úspěchů Peking využívá k posílení ducha nacionalismu, který je už tak v Číně velmi vypjatý. V souvislosti s vesmírným programem se hovoří o „posílení národní prestiže, soudržnosti a pýchy“ a zároveň o „dalším kroku k otevření se světu“.

Pokusné spojení Tchien-kungu 1 a Šen-čou 9 bylo uvítáno i básněmi, které akt přirovnávaly k bájnému spojení nebeského pastevce a přadleny, jež žárlivá bohyně rozdělila vytvořením mléčné dráhy. Je pravděpodobné, že každý další úspěch v tchajkchungu bude pro Číňany velkou vzpruhou na cestě z nedávné izolace k vytoužené pozici vedoucí velmoci světa.

Tu už ostatně Čína jednou zastávala a vědomě na ni rezignovala. Podaří se jí návrat do této role? A bude to tentokrát pozice „vedoucí síly vesmíru na příštích 10 000 let“, jak píšou některé současné oslavné básně kosmické (pardon tchajkchungové)?