Jak jste se dostala k herectví, prý hrajete už od šesti let?

K herectví jsem se vlastně dostala úplnou náhodou. Jako malé, trošku tlusté, a hlavně neposedné dítě jsem vystřídala řadu zájmových kroužků. U ničeho jsem ale nevydržela dlouho. Pak do třídy přišel pán s baťohem a barevnými fotografiemi a povídal něco o divadle. Moc jsem ho nevnímala, ale ty fotografie mě naprosto fascinovaly. Přemluvila jsem naše, že tentokrát jsem přesvědčená o tom, že to bude to pravé a bylo to. Zůstala jsem v divadle Radar celých čtrnáct let.

Co vás na herectví tak lákalo?

Jako dítě jsem nad tím vůbec nepřemýšlela. Měli jsme tam partu kamarádů a předváděli se. Když jsme byli starší, už jsme hráli představení pro diváky. Nevím, jestli to dokážu dobře popsat, ale když jsem stála na jevišti, prožívala jsem pocit absolutního štěstí a svobody. Divadlo prostě miluju a je to láska na celý život....

Co považujete za svůj dosavadní největší herecký úspěch? Čeho byste chtěla jednou dosáhnout?

Nejsem schopná sama sebe takhle ohodnotit. Za úspěch považuji to, že mám práci, protože znám mnoho výborných herců a hereček, kteří to štěstí neměli a místo hraní míchají v baru drinky. Čeho bych chtěla dosáhnout? Asi to bude znít zvláštně, ale všechno nechávám osudu, co bude, bude. Nějaké cíle samozřejmě mám, ale nešla bych za nimi přes mrtvoly, taková asi nikdy nebudu..

Jaká velká filmová role by byla podle vašich představ? Cítila byste se lépe jako kladná postava, nebo jako filmová »mrška«?

Klidně mrška, klidně kladná. I když je pravda, že mršky jsou zábavnější. Je to větší výzva. Jednou bych si chtěla třeba zahrát postavu závislou na drogách, čistě proto, že drogová tematika mě zajímá a je to neskutečně velký herecký úkol. Ale nebránila bych se ničemu.

Jak jste se dostala k roli v Ordinaci, přes casting, prý jste se původně ucházela o úplně jinou roli?

K roli Veverky jsem se dostala přes casting, kam jsem původně šla na roli doktorky Valšíkové. Potom jsem byla chvilku Tvrdíková a nakonec jsem se stala hodnou Veverkou...

Jak dlouho už hrajete v Ordinaci, co vám (kromě financí :)) role Aleny Veverkové přinesla a dala?

V ordinaci už budu dva roky. Je šílené jak rychle ten čas letí. Alenka mi dala popularitu, to je asi to největší. Samozřejmě jsem ve štábu potkala spoustu skvělých lidí a učím se fungovat s kamerou, vědět kam si stoupnout, hledat si sama světlo atd. Myslím, že do budoucna jsou to cenné zkušenosti.

Je vaše starostlivá a v podstatě hodná Veverka jako vy »v civilu«, nebo je to pro vás herecký protiúkol?

Nedá se říci protiúkol, jsou věci ve kterých jsme si podobné, ale většinou je pro lidi šok mě vidět v civilu a uvěřit, že tato dívka hraje Veverku.

Co ještě vedle Ordinace děláte?

Hraju v divadle, teď budu znovu něco nazkušovat a občas něco natočím. Teď jsme dokončili film, který momentálně jezdí po festivalech a já mu držím palce. Jmenuje se Bez tváře, tak kdybyste na něj narazili fanděte mu.

Jste velice pohledná žena, využíváte tuhle typicky ženskou zbraň v životě? Ale upřímně!

Ale upřímně? Určitě toho asi využívám jako každá žena…

Někde jsem o vás četl, že vás dokonce označují za sexbombu, co tomu říkáte?

Kde se takové věci čtou? Vážně si to někdo myslí? Pokud ano, tak mě to samozřejmě moc těší, ale v tom případě bych dotyčným nepřála potkat tuhle "sexbombu" po ránu. To je teprve paráda.

Prý jste byla jako dítě tlusté ošklivé káčátko?

Nevím jestli se to dá nazvat takto pohádkově. Já o sobě mluvím jako o dětském krakenovi, ale teď mě kamarádi ujišťovali, že zase tak hrozné to nebylo. Podle svých vlastních očí a svých vlastních fotek z dětství s nimi nemůžu než nesouhlasit.

Někde jste řekla, že si vás kluci vždycky našli sami. Prý byste nikdy za žádným sama nešla a neřekla, že se vám líbí?

Tak říká se: nikdy neříkej nikdy, ale je pravda, že jsem to nikdy zatím neudělala. Ale to neznamená, že sedím se sklopenými víčky tiše u stolu a nemluvím. Když se mi někdo líbí a je pozorný, myslím, že to moc dobře pozná... Stačí se dívat....

Stydlivka ale nejste, to by asi bylo u herečky dost těžko představitelné…

Stydlivka jsem, nemám potřebu se předvádět i v osobním životě, nebo dělat rozruch někde v restauracích a strhávat tím na sebe pozornost. Na divadle se pozornosti namlsám dost a brát ho jiným lidem venku mi přijde téměř až sobecké. Zase tak nenažraná nejsem...

Jak si jednou představujete svůj rodinný život, kolik byste chtěla mít dětí, budete se chtít jednou vdát, nebo »na úředním papíru« nesejde?

Představ mám spoustu, ale jestli se to stane, to nevím. Děti bych chtěla tři, možná proto, že jsem ze tří dětí a přišlo mi to ideální. A žít bych chtěla na farmě kousek od Prahy, kde bude nespočetně zvířat o které se s dětmi budeme starat a všichni budeme strašně šťastní... No nezní to jako pohádka? Co myslíte, mám reálné představy?

Určitě! A jaký je muž vašich představ, jaké vaše požadavky musí splňovat?

Nemám nějaké měřítko, kam muže strčím a pokud nesedí nějaká položka, tak vracím. Muž, který mě zaujme, to musí mít v hlavě už srovnané, nechci se starat o dítě a radit co má dělat. Měl by být autorita, protože život s herečkou není žádný med, vím o tom své. A nesmí chybět velká dávka smyslu pro humor, tolerance, charisma a měl by mít rád lidi. To je asi tak všechno, co si představuju...

To jste celkem skromná…můžete jmenovat nějakého slavného muže, který splňuje váš ideál mužství?!

Ti jsou spíše krásní a charismatičtí, ale herci jsou něco podobného jako herečky a život s nimi je vážně složitý. Tudíž už poučena těmito věcmi nehledám muže v těchto řadách. Ale přímo chrlící charisma má třeba Jack Nicolson.

Vaše Alenka Veverka v Ordinaci je hodná holka, která měla smůlu na muže. Nechala jste se před časem slyšet, že jste na tom podobně! Už se ta smůla zlomila a našla lásku? Pokud jsem mimo, omluvte mou neznalost bulváru…

Jsem ráda, že jste neznalý bulvárních plátků, ale i kdybyste byl, dozvíte se mnoho informací, kde první popírá druhou apod. Ale to vy jistě dobře víte. Netvrdila jsem, že mám smůlu. Potkala jsem pár mužů a můžu říct, že to bylo vždy úžasné. Sice to nedopadlo, ale to už je život a já nejsem z těch lidí, kteří by si vzpomínali na to špatné a ve svém utrpení se přímo rochnili. Snažím se vzpomínat na to krásné. Přeci jsem toho člověka milovala, tak jsem musela vědět proč a ať se stalo co se stalo, tak vlastnost lidí je odpouštět. Nepopírám, že to jde někdy dost složitě a je to na dlouho, ale jde to.

Co Tomáš Klus?

A Tomáš Klus? Byl a není. Nic víc vám k tomu asi neřeknu.

Vzpomenete si ještě na svou první lásku a první polibek?

Chtěla bych vzdát hold statečnosti pár chlapců ze školky, protože dokázali políbit tlustého krakenka bez mrknutí oka. Ale první láska velká byla v patnácti letech a trvala rovnou tři roky....

Věříte na lásku na celý život?

Kdybych přestala věřit, byla bych nešťastná....

Dokázala byste odpustit nevěru?

Nikdy nevím jak na to mám odpovědět. Asi bych to dokázala. Člověk, když je zamilovaný tak je slepý a dokáže skousnout neuvěřitelné věci. Spíš by mě drásala ztráta důvěry a tím pádem i podezírání, které často vede ke zkáze. Jsem zastáncem toho, že když miluju, tak jen jednoho a pokud bych byla schopná nevěry, je to znamení, že už nemiluju a vztah ukončím. Nesnáším lhaní a podvody.

Myslíte si, že jsou muži schopni nevěry, i když jsou zamilovaní? Mají podle vás nevěru v genech, jak rádi říkávají?

Myslím, že je to výmluva. Do mužské hlavy nevidím, ale pokud jsou nevěrní i když jsou zamilovaní, tak za chvilku přestanu věřit na lásku na celý život...

Jako každá žena se určitě i staráte o svou krásu. Jak?

Chodím cvičit do posilovny a občas si zaplavu . Do toho se snažím jíst zdravě, ale občas samozřejmě dostanu nezvladatelnou chuť třeba na tlačenku a jsem schopná sehnat jí v tu chvíli kdekoli.Diety jsem nedržela nikdy a asi nebudu, protože tak miluju jídlo, že by se mi vytratil jeden ze smyslů života.

Co nejraději nosíte, ctíte módní trendy?

Nejraději nosím to, v čem je mi pohodlně. Občas, ale taky chci být za princeznu a vyparádím se jako malá holka. A módní trendy sleduju, ale nějak se jich nedržím. Chodím tak jak se mi chce a nevím, proč by mě za to měl někdo hodnotit nebo dokonce odsuzovat.

Jaký je váš názor na plastické operace?

Ze zdravotních důvodů naprosto schvaluji, ale já jsem zastánce přírodní krásy. Plastické krásky ve mě vzbuzují hrůzu, když je dáte vedle sebe jsou jako přes kopírák a asi nejsem schopná pochopit, že tohle někdo dobrovolně podstupuje. Na každém je něco krásného a originálního...

Lenka Zahradnická se narodila 1. června 1985 v Praze. Má dva starší bratry, Antonína a Jana. Už od 6 let hrála, tančila a zpívala v divadelním spolku Radar, kde strávila 14 let. Vystudovala gymnázium. Hraje v nejsledovanějším TV seriálu Ordinace v růžové zahradě. Epizodní role stvárnila ve Vratných lahvích, seriálu Hraběnky a seriálu Kriminálka anděl. Natočila také reklamy, mj. pro T-mobile na tarif Girls Talk.

Jak se díváte na feministky?

Asi tak, že vím, že existují, ale přijde mi to přehnané. Ač si to milé dámy nechceme přiznat, chlapy prostě k životu potřebujeme. Třeba si to vezměte už jenom z toho hlediska, kdyby nebyli, po kom bysme pak mohly ječet?. Doufám, že jsem se nikoho nedotkla, jen mi to celé přijde vtipné...

Už jste zmínila, že vás zajímá problematika drog, proč?

Vlastně ani nevím. Dostala se mi do ruky kniha Děti ze stanice Zoo a už to bylo. Mimochodem bych jí zavedla do škol jako povinnou četbu, třeba by si děti dávali větší pozor. A navíc mám kamarádku, která se ke drogám dostala. Zajímají mě zkrátka lidé a jejich příběhy. Nikdy nevíte, kdy se to může stát vám, protože ta hranice je vážně strašně tenká...

Máte s drogami vlastní zkušenost?

Jen s alkoholem, cigaretami a marihuanou. Nic víc. z drog většího kalibru mám panickou hrůzu...

Co si myslíte o návrzích na legalizaci marihuany?

Nevím jestli to někomu a něčemu pomůže. Kdo chce, pěstuje nelegálně stejně a když zlegalizují, bude v tom pokračovat, akorát, že legálně. Takže se nic nezmění a hlavně si myslím, že než se to u nás v zemi odhlasuje, tak to ještě pár let potrvá. Nebude to tak horké..