Dvanáct let se věnovala baletu. Několik hodin denně stála na špičkách, ale vyplatilo se jí to. Kromě toho, že má dodnes skvělou figuru, zúročila i svůj taneční um v několika představeních.
Využíváte ještě dnes baletní nebo taneční prvky?
Spolupracuji s tanečním souborem 420PEOPLE, v jehož představení tančím, zpívám, mluvím, dělám všechno možné… A musím říct, že když je vidím tancovat, říkám si, že to musím dokázat taky. Ale je to dřina. Dříve jsem se baletu věnovala hodně, teď už jsem trošku tuhá. (smích) Neudělám třeba provaz, ale jinak své tělo ještě umím přivést k výkonu. Jen jsem občas líná. Než se naplno rozjela pandemie koronaviru, chodila jsem asi tři měsíce na jógu. Jenže pak přišla různá omezení, bylo zavřeno a od té doby jsem tam nebyla. Ale tělo mám stále pružné a zůstala mi schopnost vyjádřit se pohybem, což mi hodně pomáhá i při herectví.
Její pleť by jí mohla závidět kdejaká žena
S pohybem souvisí i relaxace. Zajdete si občas na masáž?
Občas ano, ale třeba o nehty se starám sama.
A co taková návštěva kosmetického salonu?
To je můj sen. Je to vždycky svátek, když si na to najdu čas. Je ale pravda, že nejvíc o sebe pečuju sama doma. Vyhradím si na to chvilku a nemusím nikam lítat. Samozřejmě vím, že je potřeba o sebe pečovat, a dělám to, ale jsem člověk, který má jiné priority než chodit do kosmetického salonu.
Můžete prozradit, jak pečujete o svoji pleť?
Žádné velké rituály nemám, na to nemám čas. Je všeobecně známo, že každá pleť potřebuje něco jiného a ta moje potřebuje nejvíc hydrataci. Jako herečka se často musím líčit a zase odličovat, pořád dokola, takže základem pro mě je si pleť pořádně vyčistit. Potom používám krémy, které mi vyhovují. Nejvíce mi vyhovuje kosmetika Estée Lauder, mají velmi zajímavé produkty. Ale občas vyzkouším i něco jiného, to mě moc baví.
Z hlediska výběru kosmetických produktů jste tedy experimentátor?
Ano, myslím si, že člověk musí sem tam ty produkty změnit, protože pleť si na ně časem zvykne a už nemají takový efekt, ale nejdůležitější je podle mě stejně to, co vyzařujete a jak se cítíte uvnitř. Můžete mít jakékoli krémy, ale když v sobě máte zlo, jste nespokojení, promítá se to ve vaší tváři.
Každá žena má nějaké přednosti, které ráda zvýrazňuje. Jaké jsou ty vaše?
Já se moc nemaluju. Jen trošku, především tváře, aby obličej nepůsobil placatě. Nicméně žádné hutné líčení, jen citlivě.
Využila jste někdy služeb vizážistů, nebo preferujete vlastní líčení?
Maluju se většinou sama. Když někde natáčím, vždycky přijdu na místo a oni mě jen doupraví, jinak se líčím sama.
Dvanáct let se věnovala baletu a několik hodin denně stála na špičkách
Experimentovala jste někdy třeba s účesem?
Ne. Vždycky jsem měla dlouhé vlasy. A víte proč? Protože je to praktické. S dlouhými vlasy mám jako herečka víc možností, než kdybych měla krátké. Kolikrát jsem se chtěla nechat ostříhat, dokonce jsem chtěla jít i dohola. Měla jsem období, kdy to byl můj sen. Jenže potom musíte nosit paruky, a to nesnesu. Je vám horko, paruka vás škrábe, ale samozřejmě někdy je to potřeba a není vyhnutí. Snažím se tomu ale předcházet.
Měla jste někdy kvůli roli zakázáno měnit svůj vzhled?
Když jsem hrála v televizi v seriálu, tak nás samozřejmě poprosili, abychom v určitém období neměnili vizáž. Pak jsou nějaké dny volna, tak v tu dobu se proměnit můžete, ale ne nijak radikálně. A pokud se třeba rozhodnete ostříhat dlouhé vlasy na krátké, tak to vždy musí ladit se scénářem a musí se to tam nějak vysvětlit. Já zrovna nejsem člověk, který by nějak radikálně měnil svůj vzhled, nikdy jsem nedělala žádné velké změny. Ale kdyby přišla nějaká zajímavá role, jsem připravená se třeba kvůli ní obarvit. Neměla bych s tím problém a klidně to udělám.
Jak jste se popasovala s omezeními kvůli koronaviru?
Musela jsem zrušit nebo přesunout spoustu představení. A také mě překvapila jedna věc. Jsem člověk, který má hodně aktivit a pořád něco dělá. A když přišla karanténa, říkala jsem si, že to bude dobrý, protože budu mít čas na sebe, budu psát knihu, šansony… Ale nic. Vzala jsem do ruky tužku a totální prázdno. Uvědomila jsem si, že mi chybí kontakt s lidmi, musím mít pocit, že jsem užitečná. Vždycky když jsem s lidmi, ať už je to na jevišti nebo v osobním životě, čerpám energii a sílu. Třeba moje práce pro nadaci mě moc naplňuje. Pak má můj život smysl. Ale teď najednou nic nebylo. Za ty tři měsíce jsem nic konkrétního neudělala, což mě překvapilo. Ani teď pořád nevíme, co bude. Lidé v divadlech nemohou sedět ob křeslo, tohle divadla finančně nezvládnou. Teď sice něco zkouším, ale modlím se, aby to tak šlo dál.
Váš syn Vladimír jde ve vašich stopách a je hercem. Radí se s vámi ohledně profesních věcí?
On spíš radí mně a velmi zajímavé věci. Chodím na většinu premiér, kde účinkuje, protože mě zajímá, jak hraje, a má můj obdiv.
