Představte si, že budete chodit do práce jen tehdy, když tam skutečně budete mít něco na práci. Nikdo nebude dohlížet, zda přesně dodržujete pracovní dobu od-do. Když vám onemocní dítě, vezmete si prostě práci domů. A když se vám naskytne možnost odjet na báječnou třítýdenní dovolenou, nebudete muset u přísného šéfa žadonit o neslýchaně dlouhou dovolenou.

  • Jak by se vám mohl splnit tenhle sladký sen každého zaměstnance? Když přestanete být zaměstnanci a začnete svou práci dělat na volné noze tak, že se necháte najímat od jednotlivých firem. Právě to je totiž jeden z nejvýraznějších trendů současného pracovního trhu.

Celých 86 % lidí, kteří pracují na volné noze, je přesvědčeno, že jejich nálada i přístup k práci se výrazně zlepšily ve srovnání s tím, když byli zaměstnanci. Ukázal to rozsáhlý průzkum, provedený na 26 tisících pracovníků ve Velké Británii. Podle specialistů na trh práce je jisté, že právě práce na volné noze je jedním z léků na ekonomickou krizi – externisté totiž, na rozdíl od běžných zaměstnanců, mají vyšší produktivitu i lepší náladu.

  • Tento model je zejména vhodný například pro matky malých dětí, které potřebují svou práci zkombinovat s otevíracími hodinami jeslí nebo školek. Na volné noze si totiž samy určují, kolik hodin týdně budou práci věnovat.
Práce
info

Práce

Na volné noze jsme všichni

Ano, práce na volné noze má jednu zásadní nevýhodu: na rozdíl od běžného zaměstnání poskytuje méně jistoty. Americký specialista na práci Daniel Fisher ovšem tvrdí, že v měnících se podmínkách současného světa na tom v zaměstnaneckém poměru nejsme o nic lépe. Podle článku, který publikoval v časopise Psychology Today, je v dnešním nejistém světě na volné noze vlastně každý, ať se nám to líbí, nebo ne. „Stará pravidla vypadala nějak takhle: necháte se zaměstnat ve stabilní organizaci s pevnou hierarchií a zůstanete tam třicet let nebo ještě déle. Postupně budete stoupat po žebříčku a pomalu se vám bude zvyšovat plat a nakonec půjdete do penze,“ říká Fisher. „Jenže současný svět hraje podle úplně jiných pravidel. Žádná práce není jistá. Klidně sedmkrát za život můžete změnit povolání. Kdykoli vás mohou vyhodit z práce. Kdykoli mohou vyhodit i vašeho šéfa. Produkty nebo služby, kterými se vaše firma zabývá, se mohou mrknutím oka stát nadbytečnými.“

A jak se k tomu postavit?

Daniel Fisher radí, že ačkoliv zůstaneme zaměstnanci, měli bychom alespoň v duchu zaujmout postoj externistů, kteří nepočítají s tím, že v této firmě budou pracovat ještě za třicet let. To nám mimo jiné dá větší svobodu: zatímco jako zajatci firemní struktury jsme nadměrně opatrní, abychom nepopudili některého z šéfů, coby „externisté“ můžeme přicházet s neobvyklými nápady bez ohledu na to, že někomu nad námi by se nemusely líbit.

Současně bychom si ale měli (podobně jako lidé pracující na volné noze) udržovat neustálý přehled o tom, jaké možnosti se nám naskýtají mimo naše současné zaměstnání. Mohli bychom se uchytit i jinde? Nenaskýtá se nám dokonce o dům dál něco zajímavějšího?

Přístup „externistů“, pracujících na volné noze, nám rozhodně poskytne přinejmenším jednu výhodu. Naučíme se o sobě a o své práci přemýšlet jinak než jako o bezmocné součástce v obrovském soukolí, ve kterém se nás nikdo na nic neptá.