Budu opět babičkou, po jednadvaceti letech. Když jsem se začala shánět po norských vzorech s motivem zvířátek, koukala na kočárky a vaničky, byla jsem podezírána mými kamarádkami, že se stanu prababičkou.

Ne, má téměř dvacet jedna let stará vnučka mimi nečeká, ani se v nejbližší době nechystá.
Mimi čeká moje mladší dcera.
Mno….mladší….mně už v jejím věku chodilo dítě do tanečních.
Všechno je jinak.
Čím dál častěji se nesnažím rozumět tomu, co se mě bytostně nedotýká.
Jenže mé druhé vnoučátko se mně tedy dotýká.
A jak!!

Jeho rodičové nechtějí vědět pohlaví, prý ho budou znát potom už stále, nechali si překvapení.
Jak to má chudák babička vydržet a jakou barvu má vlastně na svetříky zvolit?
Vzala jsem to zgrutnu, pletu zeleně, na výběr je spousta odstínů, v tom jsem si udělala jasno hned.

  • Budoucí maminka zkrásněla, podle jakési pověry nosí chlapce. Tak jsem s pečlivostí mně vlastní vybrala jméno Hugo. Protože můj vnouček bude buď umělec, herec, automobilový závodník, uznávaný vědec, případně jinak slavný člověk, toto jméno se k němu bude hodit.

Budoucí rodičové obrátili oči k nebi, taktéž budoucí teta (mimochodem, ta tvrdí, že to bude holčička), budoucí sestřenice můj výběr vůbec nekomentovala.
Hugoušek, Hugounek, Hugomír.

  • Mazlím se s tím jménem, štrikujíce na pidisvetříku zeleného králíčka. My sečtělí mu budeme říkat Igo.

Však bude také chytrý, budoucí mamina s ním jezdí přes celou republiku, dodělává magisterské studium. A mimi je hodné, nemá žádné požadavky. To jen já se bojím a v hlavě si sestavuji katastrofické scénáře: Porodila ve vlaku (v trolejbuse, na chodníku !!!).

Nic z toho se neděje. Nastává den D – a nic. Hugouš odmítá opustit místečko, kde je mu tak, jak mu už nikdy nikde nebude. Vždyť to říkám, chytrolín to bude. Doma všechno nachystáno, nažehleno, taška nabalená u dveří. A nic.

  • Vzpomínám, že i já jsem takhle na dcery čekala. Na obě. A když jsem pak přijela do porodnice, sestřička u příjmu mi do stahů říkala: Jo to jste vy, jak sem pořád někdo volá jestli UŽ? Udělejte si v tom pořádek!

Teď je to všechno jinak, jak jsem už podotkla, nosím mobil málem v podprsence a vím, že všechno bude tak, jak to má být.
Neboli v pořádku.

  • Jen jsem se potřebovala svěřit, jak dokáže blbnout babička – čekatelka, i když už to není prvobabičkovství.

Hugoušku, pojď, čekáme, nebo chceš vážně počkat do neděle, kdy má tvoje mamina narozeniny?
Osobně netrvám na jméně ani na pohlaví……