Beata Rajská se módě věnuje přes dvacet let. Začínala v roce 1997 na oděvní škole, kde učila, pak ale prorazila s vlastní značkou. Některé krejčové jsou s ní přitom od samotného začátku. „A také moje pravá ruka Míša, která je dobrou duší firmy, moc si ji považuji,“ chválí Beata svou spolupracovnici. Svým „děvčatům“ přitom neustále opakuje, že „hadříky“ si všichni mohou koupit v obchodech nalevo i napravo, proto značka Beata Rajská musí poskytnout něco víc.

„Ďábel tkví v detailu, ten je nejdůležitější, tím se chci odlišovat,“ vysvětluje návrhářka. Zároveň přiznává, že když je něco v nepořádku, řádí ve firmě jako černá ruka. Budování značky totiž není vůbec jednoduchá záležitost. Obnáší to spoustu věcí, které si málokdo uvědomuje. „Potřebujete disciplínu, preciznost, pečlivost. U mé značky je navíc podstatná znalost řemesla, marketingu,“ vysvětluje návrhářka.

Člověk podle ní musí stále hledat cesty, jak dál. „Když se setkáváte s nenáročnými lidmi, tak vás to uklidní. Pokud však narazíte na ty, kteří chtějí být ve všem vždy co nejlepší, posune vás to,“ vysvětluje filozofii svého podnikání. Navíc pokud jsou kolem vás samí žraloci, dravci a predátoři, musíte být neustále ve střehu a vymýšlet, co dalšího vylepšit.

Sama prý lituje jen to, že byla příliš tvrdá na své syny. „Občas jsem na ně byla vážně drsná. Možná ale, kdyby měli maminku, která by jim věčně stála za zadkem, nebudou takoví, jací jsou.“ Rodina je vůbec pro Beatu Rajskou velmi důležitá. Je prý nejspokojenější, když v létě sedí na své zahradě, v zimě zase v teple domova za oknem. „Ten nejhezčí pocit mám při návratu domů, u rodinné večeře. To je prostě k nezaplacení. Kolikrát se zastavím a děkuji někam do vesmíru za to, co mám. A také prosím o zdraví, protože o všechno ostatní se umím porvat,“ říká.

Nově spolupracuje s mladým výtvarníkem Adamem Jílkem, jehož tvorba ji před nedávnem zaujala. „Bude nám dělat kresby na látky. To, co se ode mě objeví na červencovém karlovarském filmovém festivalu, bude i jeho práce,“ popisuje Beata, a co se její zákaznice mohou těšit. A přehlídky? Jednu měla v březnu v Moskvě a na konci roku připravuje velkolepou módní show Praze. Místo ještě neprozradila, když už má něm jasno. „Vždy se je snažím vybírat tak, aby příchozí mohli obdivovat nové prostory. Takže jsme už předváděli v Muzeu hudby, v prostorách Řízení letového provozu a teď mě láká třeba opravené Národní muzeum,“ svěřuje se návrhářka. A co by chtěla vzkázat čtenářům? „Ať nejsou stádem. Doba oveček už tu byla.“

Libor Homolka pro Deník Ženy

Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.