Baterie máme v hodinkách, dálkovém ovládání televize, mobilu i holicím strojku a ani digitální fotoaparát a notebook by se bez nich neobešly.

Zároveň dobře víme, že můžou nepřiměřeně zatěžovat životní prostředí, pokud se s nimi nezachází „v rukavičkách“. Vždyť při jejich výrobě se spotřebovávají tuny různých kovů a chemikálií – od hydroxidu draselného přes kadmium, rtuť, olovo a nikl až po roztoky kyselin a solí.

Některé druhy obsahují velmi nebezpečné elektrolyty a navíc je jejich výroba energeticky náročná. Proto bychom například alkalické monočlánky (nedají se dobíjet) měli využívat jen u přístrojů, které nutně potřebujeme, pokud se ocitneme mimo dosah elektrické sítě, a raději dávat přednost zařízením se síťovými adaptéry či využívat dobíjecí akumulátory.

Li-Ion není lev

I když anglický výraz lion znamená lev, v tomto případě se jedná o označení nejčastěji používaného druhu nabíjecí baterie – lithium-iontová. Pokud bychom chtěli ještě „nabitější“, můžeme si vybrat typ Li–Pol. Na trhu se také můžeme setkat se zastaralými Ni–Mh.

Kapacita se udává v miliampérhodinách (mAh). Li-Ion se dobře hodí pro přenosná zařízení, protože se tak rychle sama nevybíjí. Ale jak stárne, ztrácí svou kapacitu. Tomu však můžeme předejít správným zacházením.

Li-Ion vydrží přibližně tři roky (proto si při nákupu dobře zkontrolujeme datum výroby), což podle okolností znamená 300 až 1 000 nabíjecích cyklů. Přitom každé nové nabití snižuje její kapacitu (tedy množství energie, kterou je schopna v daném okamžiku vydávat).

Dříve se tvrdilo, že se životnost baterie postupně zkracuje, pokud se dobíjí dříve, než se zcela vybila. To však platilo pouze pro starší druhy, u Li-Ion je naopak tento způsob dobíjení nevhodný, protože ji zbytečně ničí. Je lepší nechat baterii vybít asi do 80 % a pak ji začít znovu nabíjet.

Vybíráme nabíječku

Potřebujeme-li dobíjet pouze jeden druh baterií například do přenosného rádia, vystačíme s klasickou nabíječkou. Ta většinou nemá žádnou ochranu proti přebíjení, proto si musíme sami ohlídat, kdy ji odpojit a baterie vyjmout. Doba nabíjení se liší podle kapacity akumulátorů, většinou se pohybuje v rozmezí 10 až 18 hodin.

Používáme-li v domácnosti více přístrojů na různé baterie, pořídíme si univerzální nabíječku, která je sice dražší, ale umožní nabíjet baterie několika velikostí (R6/AA, R03/AAA, R14/C, R20/D, 6F22/9V); kromě nabíjecí jednotky s adaptérem do sítě mívá i praktický autoadaptér na cesty.

Rychlonabíječky využijí hlavně majitelé digitálních fotoaparátů, kteří potřebují rychle nabíjet. Měly by být vybaveny bezpečnostním časovačem a tepelnou ochranou, které zabraňují přebíjení baterií.

Pozor na děti!

  • Sběrný box na baterie je vhodný především do domácností s malými dětmi – pomáhá je uchránit před nebezpečím polknutí hlavně těch drobných knoflíkových. Lékaři bohužel potvrzují, že tyto případy nejsou ojedinělé a často končí poleptáním sliznic jícnu a žaludku.
  • „Nejnebezpečnější jsou větší ploché ‚knoflíkové‘ baterie, které mají dostatečnou kapacitu a dokážou se ‚přilepit‘ ke stěně jícnu,“ říká doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, Ph.D., přednosta pražské Kliniky ušní nosní a krční UK, 2. LF a FN v Motole. „Na našem pracovišti máme za pět let registrováno deset případů polknutí baterií – z toho loni hned pět.“