V televizní sérii Nevinné lži hraje pro ni nezvyklou roli lesbičky, která touží po dítěti. A nás zajímalo, jestli si umí představit žít se ženou:
„To teda ne. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem vždy byla hodně na kluky. A posledních osm let si život nedovedu představit bez Pavla. Mě muži prostě baví!“
Věříte v nevinné lži?
Myslím, že již od dětství máme chuť si život přikrášlovat, být trochu i jeho tvůrci, a tak už malé děti se snaží vymýšlet si. Což je do určitého věku velmi roztomilé a od určitého věku velmi nebezpečné. Někteří se bohužel ve svých fantaziích zabydlí a věří jim pak více než skutečnosti. Také jsem takové lidi ve svém životě poznala. A nebyla to příjemná zkušenost. Definovat nevinnou lež neumím, každá lež s sebou totiž nese riziko prozrazení. A to pak může ublížit.
Použila jste někdy nějakou, třeba i nevinnou lež?
Já lhát neumím a i když jsem se mnohokrát snažila, vždy jsem se nakonec přiznala. Stejně tak neumím podvádět. Pokaždé celá zrudnu a udělá se mi špatně, i u obyčejné hry s kostkami. Byla bych velmi špatný pokerový hráč. Učím se z taktických důvodů alespoň neříkat vše, co si myslím.
Domníváte se, že byste v dospělosti dovedla svým rodičům přiznat, že jste lesbička?
Ano, to určitě ano. Táta byl v mnoha ohledech přísný, ale v mnoha naopak velmi otevřený a benevolentní. A máma taky.
Jak by podle vás reagovali?
Táta by možná něco ironicky poznamenal, ale pak by můj vztah jistě akceptoval. Co by mohl taky jiného dělat? Pro oba rodiče bylo důležité, že jsem v pořádku. Možná by jim později vadilo, že nemají vnoučátka, a jsme zpět u filmu Chromozom, který právě mateřství takto orientovaných žen mapuje.
Na place jste byla s Terezou Brodskou, myslíte, že kdyby ona byla ve skutečnosti vaší partnerkou, že by se dala zvládnout „mediální masáž“, která by nepochybně nastala?
S Terezou jsme ve filmu sice nehrály pár, ale jistě by to byla pro bulvár senzace. I když... Jakmile jsme s Pavlem odtajnili svůj vztah, psalo se, že jsme spolu jen naoko. Že já jsem lesba a on homosexuál. Takže je úplně jedno, s kým žijete. Pokud jste jednou mediálně známí, kdokoli si vymyslí cokoli. Obě jsme dcery slavných otců.
Rozebíraly jste spolu toto téma?
Vždy přirovnávám vztahy mezi hereckými dětmi k sourozeneckým. Tím, že máme v mnoha ohledech podobné vzpomínky na výrazné osobnosti, jakými byli naši rodiče, jsme nějak propojeni. Alespoň já to tak cítím. Třeba s Bárou Hrzánovou a jinými. Je to určitá příjemná spřízněnost. Také je to znát při práci. My se při ní s Terezou potkaly vlastně poprvé a bylo to, jako bychom měly odzkoušenu spoustu představení.
Na jaký zážitek s otcem vzpomínáte nejradši?
Na mnoho příhod a situací s tátou vzpomínám ráda. Ale nejvíc ho vidím na zahradě v Těptíně, kde jsme bydleli. Seká trávu, stříhá stromy, hladí koně.
Jiří Kodet byl typ bohéma, jak jste ho viděla vy?
Jako anglického gentlemana s komorníkem, stájí plnou koní a spoustou peněz, které by mohl rozdávat podle libosti. Tak by byl asi nejšťastnější. Když odcházel, měl ty nekrásnější a nejčistší modré oči, jaké jsem kdy viděla. On se narodil na špatném místě. Byl to přece James Dean, Redford i Newman dohromady. A to se tenkrát do levicových 50. let opravdu nehodilo. Měl velké štěstí, že hrál v Činoherním klubu. Tam se sešla úžasná parta a dělali světové divadlo. Tam byl táta rád.
Co cítíte, když ho sledujete na obrazovce?
Ráda se na něj dívám. Je to moc hezký pocit vidět a slyšet ho. Rozhodně u toho nesmutním.
Jaký jeho film máte nejradši?
Jednoznačně Atentát, tam byli všichni skvělí. A pak trochu opomíjený Sentiment, kde byl táta naprosto úžasný. Výkon hodný třetího Lva, kterého už bohužel nedostal.
Je pravda, že byl povahově podobný své postavě ve filmu Pelíšky?
Ano, byl... Je tam spousta podobností.
Litujete, že jste si s ním nikdy na plátně nezahrála?
Nelituju. Hráli jsme spolu poměrně hodně na jevišti v Činoherním klubu i v Národním divadle. Film nás zřejmě minul hlavně proto, že táta nechtěl, abych měla nálepku protekce.
A obviňovali vás někdy z ní?
Můžete mi říct, koho v této zemi neobviňují z nějaké protekce?
Má váš partner něco společného s vaším otcem?
Modré oči, podobnou barvu hlasu, lásku ke klasické hudbě, silnou osobnost. Pavel je ale na rozdíl od táty klidný, vyrovnaný pohodář.
Jaké to je žít s houslistou, který často koncertuje mimo republiku?
Úžasné. Pro vztah je osvěžující mít chvilku jen pro sebe. Důležité je, že se na sebe pořád těšíme. Umíme si víc vážit společného času. Dovolím si říct, i za něj, že nás pořád baví být spolu, a to je skvělé.
Pocházíte z herecké rodiny, přemýšlela jste někdy, že byste dělala jinou profesi?
Často jsem si říkala, jestli to, co dělám, má cenu. A to trvá. V době, kdy jsem byla sama s dcerou Lily, nečekaně bez práce, přátel, peněz a s úvěrem na auto, který jsem si brala s přislíbením smlouvy na Poštu pro tebe (moderovala první díly – pozn. red.), jsem uvažovala o totální změně. Jenže jsem nikdy přesně nevěděla, jaká náhrada by to mohla být, abych byla šťastná. A tak jsem to všechno, i s pozdější nepostradatelnou pomocí Pavla, překonala. Teď se uvidí, co bude dál. Určitě mám plány na to, co by mě bavilo, ale vždy to souvisí s herectvím.
Aktuálně se máte objevit ve filmu Colette podle novely Arnošta Lustiga, který se natáčí v anglické koprodukci. Čím to je, že jste tak vyhledávaná zahraničními štáby?
To já přesně nevím, ale prý to mám napsáno v horoskopu. Ideálně bych měla žít v Americe nebo v Austrálii. Tam jsou mi prý pracovně hvězdy nakloněny víc než tady. Navíc miluju angličtinu. Jsem v ní uvolněná a svobodná. V Anglii se také cítím moc dobře. Ráda bych, i kvůli dětem, právě tam rok žila. To je takový můj sen. Konečně bych se anglicky pořádně naučila.
Hrajete tam dvaapadesátiletou ženu. Nedeprimuje vás, když se pak namaskovaná kouknete do zrcadla a vidíte se starší?
Mě deprimuje už mnoho let dívat se na sebe do zrcadla. A vždy, když se pak vidím na fotkách, říkám si, jak jsem hloupá, že jsem k sobě byla tak kritická. Bohužel s věkem se to nelepší.
Mezinárodně jste se proslavila seriálem Duna. Proč jste po tomto úspěchu nezůstala v Hollywoodu, kde vám předpovídali tak velkou budoucnost?
Záleží na osobnosti, ambicích a odvaze. A já tento druh ambice opravdu nemám. Co bych tam tedy dělala? Ve třiceti s malým miminkem a se svou naprostou neschopností navázat milenecké i pracovní vztahy s vlivnými lidmi? A s přízvukem? Zkušenosti v Duně i v jiných cizích produkcích byly úžasné a vždy jedinečné. Vážím si štěstí, které mě potkalo.
U nás vaše kariéra pak trochu stagnovala, nelitovala jste někdy rozhodnutí zůstat tady?
Nemůžete litovat něčeho, po čem jste opravdu netoužili. Lituju někdy let, která jsem promarnila trápením se nad zklamáním, které mi přinesl nucený odchod ze seriálu Redakce i Pošty pro tebe. Soužit se kvůli lidem, kteří si vás neváží, je špatné. Bere to zbytečně energii. Nikdy ovšem nemůžete být připraveni na setkání s tupcem. A tak doufám, že už se do podobných situací nedostanu.
Máte tři dcery, neplánujete ještě syna?
Ne. Čtvrtou holku opravdu neplánuju. Myslím, že ve dvaačtyřiceti letech, po třech císařských řezech, bych si chtěla svých dětí raději užít než riskovat.
Další zajímavé rozhovory a nejnovější informace ze světa celebrit se dočtete v časopisu Story.
