Po dvanácti letech zamířila do studia, aby tam nahrála novinkové album. Léta se sháněla po kvalitních autorech, poslouchala demosnímky renomovaných autorů, ale pořád nebyla spokojená. Pak jednoho konečně objevila, ale ani Story neprozradila, kdo je tím vyvoleným. Rozuzlení záhady jsme se dočkali před týdnem na křtu desky Belleville. Autorem je zpěvák a muzikant Vašek Noid Bárta. „Museli jsme si pospíšit, aby deska vyšla dřív, než cédéčka definitivně přestanou vycházet,“ vtipkoval Noid.

Jak byste se cítila, kdyby se váš muž vášnivě líbal na pódiu s cizí ženou?

Nehnulo by to se mnou. Asi reagujete na můj výstup na TýTý, ale tam jsme se na tom s Petrem Kolářem předem domluvili a já to svému Petrovi samozřejmě nahlásila. On pak sice řekl, že neví, proč jsem to dělala, ale bere to, protože to k mé práci patří. Navíc hraje divadlo a také v seriálu Ordinace v růžové zahradě a do podobných situací se sám dostává.

Co s vámi dělají pravidelné zprávy o rozpadu vašeho manželství?

Nevšímáme si toho a nečteme to. Člověk by se z toho snadno zbláznil. Upřímně vám řeknu, že mi je to, víte kde...

Jak jste strávili léto?

Fantasticky, protože bylo krásně. Já jsem zastáncem trávení léta v Čechách. Projeli jsme je křížem krážem. K moři létáme jen v měsících, kdy je zima. Letos jsem to stihla pětkrát a ještě se třikrát chystám. Řekla jsem si, že takhle vždycky vypadnu na týden, pokud to jen bude možné. Hlavně kvůli malému. Ale i mě to nabíjí obrovskou energií a mám potom chuť do práce.

Létáte jen na jih za sluncem?

Manžel si vyjel se svým největším kamarádem Honzou Dolanským do Norska na ryby. Už tam byli podruhé. Mě Norsko neláká, ale oni si to opravdu užili. V největších vedrech, kdy tady bylo 40 stupňů, klepali kosu v Tornheimu, lovili lososy a byli nadšení.

Zmínila jste, že nastoupil do seriálu Ordinace. Koho tam hraje?

Nevím.

Vy spolu nemluvíte o práci?

Ale mluvíme, vím, že natáčel Babovřesky, hrál v Ordinaci a v reklamách. V seriálu ztělesnil totálního záporáka, ale nevím, jak se ta postava jmenuje. Asi bych o tom neměla ani mluvit, protože to, co natočil, ještě neběželo v televizi.

Po dvanácti letech vydáváte novinkové album. Proč jste se na něm rozhodla spolupracovat s Vaškem Noidem Bártou, jehož skladatelské počiny nejsou moc známé?

To je taky velká chyba. Myslím si, že je až příliš skromnej. Nejvíc je vidět v muzikálech, ale kromě toho má kapelu a skládá. Nejdřív jsem od něj slyšela hudbu k filmu Kajínek, která mě moc zaujala, potom se mi líbil muzikál Němcová, kde ukázal velkou schopnost vystavět příběh a poskládat velice silné emotivní melodie. Občas jsem byla u něho ve studiu, kde mi pouštěl věci z šuplíku, a mně se ten jeho nečeský rukopis strašně moc líbil.

Neriskujete, když jste se rozhodla vynechat z projektu své oblíbené autory Michala Pavlíčka a Martina Němce?

Ale já riskuju celý život. S Michalem Pavlíčkem a Martinem Němcem jsem už toho udělala tolik, že to chtělo změnu. A za tímhle albem si stoprocentně stojím. Jsem o něm přesvědčená jako o ničem. V průběhu dvanácti let jsem občas rozhodila sítě a někoho oslovila, a také jsem dostávala demokazety od nejrůznějších renomovaných muzikantů, ale nikdo se nestrefil do mého vkusu a pocitu. Tak jsem si řekla, že než dělat průměrnou desku, raději se na to vykašlu. Svou kariéru zase tolik neřeším. Jsem v tomhle hrozný lajdák.

Jak jste to tři roky utajili, že se pravidelně setkáváte s Noidem a pracujete na nové desce?

Netajili jsme to, jen jsme to nikomu neříkali. V roce 2010 jsme se dohodli, že na tom budeme dělat v klidu a pohodě. Uvidíme, jak nám to půjde a kam se to vyvine. Když jsem na desku čekala takovou dobu, tak se to teď nezblázní. Bylo potřeba také napsat texty. Původně jsem si chtěla album otextovat sama, ale už když jsem napsala první, jsem věděla, že tudy cesta nevede. Bylo to velmi ponuré, nechci říkat depresivní.

Kde se to ve vás bere?

Já jsem taková odjakživa: skeptická, pesimistka. Není to vidět, protože se peru se životem, ale mám v sobě strašně negace. Když mám něco sepsat, tak to není veselé. A já chtěla spíš Vaškovu hudbu prosvětlit. Pak nás shodou okolností napadl Honza Dvořák, který byl dvorním textařem Petra Muka. Z naší nabídky byl nadšený. Celé to album je nádherně čisté. Vypráví hezké příběhy o lásce a touze zralé ženy, která už má něco za sebou.

Cítíte se na padesát let?

Já spíš tak na třicet. Možná si fandím, ale opravdu jo. Psychicky i fyzicky je mi fajn.

Máte pocit, že vás věk v něčem omezuje?

Myslím, že ne, že jsem ještě na hraně. Za deset let to už ale může být jinak. Možná se budu muset zmírnit v oblékání nebo v koncertním projevu. V tomhle je pro ženskou důležité vybalancovat pozici, aby nepůsobila trapně a v šedesáti nebyla za diblíka. Umět stárnout je velmi těžké.

Poslouchá syn vaše nové písničky?

Teď jsme to s Vaškem domíchali, takže to v autě pořád drtíme. Tedík to velice pečlivě poslouchá. Maminka se mu líbí.

Ještě se v něm neprobudilo rebelství? Zatím vás absolutně obdivuje?

Ano, maminka je královna. Ale co byste chtěl: jsou mu čtyři a půl roku. Je to náš miláček, kulíšek, moje velká láska.

Vídáte dospělé dcery?

Vídáme se pořád, protože bydlíme vedle sebe, což je naprosto ideální model. Jsme si nablízku, ale přitom každá ve svém.

Nebudete babičkou?

Doufám, že jednou ano, ale v dohledných osmi deseti letech ne. Myslím si, že holky chtějí v životě něco zažít a poznat, něčím být nebo něco vybudovat, tak si na zakládání rodiny ještě počkají.

Na jaře se chystáte postavit kapelu a udělat turné k novému albu Belleville. Budete žít jako rockerka: pařit po koncertech a ponocovat?

Nevím, já tomu dávám volný průběh. Když se mi chce, tak v tom divadelním klubu posedím, a když se mi nechce, jdu domů. Počkám, jakou turné přinese atmosféru.

Co je pro vás důležitější: sólová kariéra nebo muzikály?

Od roku 1994, kdy jsem zpívala v Jesusovi, si paralelně s muzikálovou tvorbou dělám vlastní projekty. Záleží mi na nich, ale muzikál je vždycky víc vidět. Občas mě z toho až zamrazí, ale s tím se nedá nic dělat. Muzikál válcuje všechno.

Přečtěte si více o Báře Basikové

Další zajímavosti ze světa VIP, životního stylu a módy se dočtete v novém čísle společenského časopisu STORY