Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.

Kdy jste zjistila, že byste chtěla navrhovat oblečení?

Úplně poprvé jsem si upravila a pomalovala maturitní šaty, jelikož jsem nemohla sehnat žádné, které by odpovídaly mým představám. O několik let později jsem se rozhodla tomu věnovat víc při mateřské dovolené s druhým synem.

Jak vnímáte vaši cestu od samého začátku až doposud?

Šlo to pomalu, rozhodně jsem se navrhování nemohlavěnovat zcelanaplno. Mám opravdu radost, když si vzpomenu na začátek – jedno tričko s peříčkem prodané na internetu – a srovnám ho se současností, kdy dělámekrásné, bohatě malované a vykládané róby. Za těch pět let se to opravdu posunulo a mě to stále naplňuje.

Co nebo kdo vás při tvorbě kolekcí inspiruje?

Já to mám pořád v sobě. Občas se vzbudím v půl čtvrté ráno a stále mě něco napadá. Kdybych měla ještě jeden život jen na tvorbu, tak bych ho tím celý obsadila. Při tvorbě této kolekce mě inspiroval i americký seriál Gossip Girl, ve kterém jsou dámská móda a styl absolutně exkluzivní.



Jakou používáte techniku a jaké látky?

Vše je ručně malované. Momentálně mám i skvělou novinku, a to jsou potištěné látky. Dlouho jsem sháněla firmu, která by to uměla dobře vytisknout. Díky nim budou kolekce i cenově dostupnější a osloví to i jinou škálu zákaznic. Dále maluji na samet, který vypadá vznešeně, a hlavně to nikdo u nás v Česku nedělá. Nebo alespoň jsem na nikoho zatím nenarazila. Látky mám často od firmy Mráz, kde mají vskutku kvalitní zboží. Jinak také z Itálie. Na kvalitě si opravdu potrpím a do látek ráda investuji.

Máte nějaký tým, se kterým spolupracujete?

Vše maluji sama, ale samozřejmě potřebuji dobrou krejčovou. Tou je paní Olina Kovstur, kterou jsem objevila během přípravy na letošní přehlídku a je naprosto úžasná. Myslím, že naše spolupráce bude ještě velká. S produkcí mi hodně pomáhají má sestra a sestřenice. Je to malý tým, ale zato výkonný.

Co to obnáší vytvořit celou kolekci?

Nejdříve musím vše nakreslit s tím, že se neustále všechno znovu a znovu překresluji. Těch návrhů bylo zpočátku opravdu hodně, ale finální počet byl 41 modelů. Jde o to, aby spolu všechno ladilo, ale zároveň se to neopakovalo. Dále byla samozřejmě výzva sehnat šikovnou krejčovou a také vejít se do rozpočtu.

Jak dlouho vám trvá namalovat jednu róbu?

To záleží na obtížnosti a velikosti kresby. Jednu sukni jsem dělala čtrnáct dní. Každý den jsem malovala 8 až 9 hodin.

Cítíte se spíš jako módní návrhářka nebo jako umělkyně?

Jednoznačně jako umělkyně. Nemyslím si, že jsem klasickou módní návrhářkou, jelikož jsem na to šla jiným směrem. Dříve jsem se profilovala pouze jako ilustrátorka a zjistila jsem, že mezi výtvarným uměním a módou je taková vtipná paralela. Stejně jako ve výtvarném umění tak i v módě je prvoplánově cílem něčím šokovat. Jenže vzhledem k tomu, že už tu všechno bylo, tak už to nikoho nešokuje. Tyto dva světy jsou si neskutečně podobné.



Jaká je žena, která nosí značku Anna Anna?

Nejvíc mých klientek jsou podnikatelky nebo ředitelky různých firem a ty jsou naprosto bezvadné. Jsou to ženy, které jsou dostatečně sebevědomé na to nosit něco jiného a také vědí, že se taková investice vyplatí. Jim se líbí, že vidí tu snahu, jak dělám všechno od začátku a poctivě v jednom pokoji s jednou švadlenou. Cítím od nich náklonost a podporu a vážím si toho, že se ke mně vrací. Dále také poslední dobou mladé holky, kterým ráda pomáhám najít svůj styl.

Co máte na své práci nejraději?

Já se snažím ženám dodat ženskost a sebevědomí. Hlavně střihy, které podpoří postavu, jelikož věřím, že na každou postavu se dá vytvořit dobré oblečení. Ráda motivuji ženy v tom, aby se nebály být taková femme fatale. Češky se obecně hodně stydí projevovat, a když už chtějí vybočit z davu tak vybočuji takovým srandovním způsobem, kterým to dělají všichni. Módou, která má být proti proudu, ale je to ten největší mainstream. Je škoda strávit život v obyčejném oblečení.

Jaké máte ohlasy na vaši tvorbu od mužů?


Je fajn, že se má práce mužům líbí i přesto, že je móda nijak zvlášť nezajímá. Mám zákazníky, kteří nakupují pro své manželky či dcery a oceňují tu ženskost a řemeslo.

Kde se vidíte za pár let a co dalšího chystáte?

Strašně moc bych si přála mít vlastní butik v centru Prahy, kam by chodili i cizinci. Samozřejmě chci rozšířit i výrobu a navrhnout novou kolekci.

Plánujete v blízké době účast na nějakém veletrhu či jiných akcích?


Pravidelně vystavuji na veletrhu Stříbrné vánoční dny v pražských Letňanech. Také mám ráda podzimní veletrh Kůňv Lysé nad Labem, kde jsou lidé milí a uvolnění, a shání například zdobené soutěžní dresy.

Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.