Bylo jí teprve sedmnáct, když její jméno ze dne na den znal celý národ. Soutěž Česko hledá SuperStar ji katapultovala k instantní hvězdné slávě: tehdy v červnu 2004 pro ni hlasovalo téměř osmdesát procent diváků. Pak šly události ráz na ráz. V následujících třech měsících Aneta nahrála své první album, Spousta andělů, které se v té době stalo nejprodávanější deskou v dějinách české hudby.
Na první pohled to mohlo vypadat, že pro zpěvačku pop music si snad nelze představit záviděníhodnější startovní pozici. Jenže – chyba lávky. Většina kritiků Anetě předpovídala velkolepý pád. Co jiného by se také dalo čekat od „rychlokvašky ze SuperStar“, že? Aneta Langerová ovšem skeptikům vytřela zrak. Přinejmenším v tom, že jim předvedla své odhodlání umíněně hledat svůj vlastní hudební výraz, nezůstat jen hvězdičkou, vygenerovanou masou televizních diváků.
Aneta Langerová
Jako Alenka v říši divů
Jiná než ostatní soutěžící v SuperStar byla už od samého začátku. Na rozdíl od většiny finalistů totiž neoplývala touhou zviditelňovat se v televizi. Spíš naopak: „Do soutěže mě přihlásil táta, já bych se k tomu neodhodlala,“ vzpomíná. „Nedělá mi dobře se někam cpát a dělat juchuchu před kamerami. Celou soutěž jsem se někde schovávala, aby mě kamery neviděly.“ Ostatně, právě to byl nejspíš důvod, proč byla křehká tmavovláska divákům tak sympatická. I když ona sama si kouzla svého anti-šoumenství tehdy ještě nejspíš nebyla vědoma: „Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, lidi pro mě hlasovali a já jsem nevěděla, čím jsem si je získala.“ Nad přízní publika potom znovu žasla, když začala koncertovat před lidmi. Čekala, že rockové publikum ji vypíská – místo toho jí tleskalo.
Na její novou – tentokrát už autorskou – desku Dotyk – se čekalo víc než dva roky. Aneta se za pochodu učila psát písničkové texty. Nakoupila si štosy klasické české poezie, z níž se snažila odkoukat práci se slovy. „Mým velkým zjištěním bylo, že se dá psát úplně o všem!“ říkala. „Tužku a papír mám u sebe neustále. Psaní je totiž o té malé chvíli, kterou nesmím prošvihnout. Nemůžu si říct, teď ne, teď se mi nechce, to mě napadne za chvíli znovu. Už nikdy se totiž stejná myšlenka nezopakuje. Je to vždycky jedinečné kouzlo okamžiku.“
Aneta Langerová
Idol Alanis a ti druzí
Jejím idolem a inspirací vždycky byla kanadská písničkářka Alanis Morissette: „Obdivuji schopnost, s jakou Alanis dokáže psát písničky, její jedinečný styl, který se vždy pozná. Opravdovost, upřímnost a otevřenost, to je to, co se mi na její tvorbě a výrazu líbí. Alanis se pro mě stala základním kamenem, nikdy už ji nelze vymazat z mého hudebního cítění. Prostě byla, je a bude.“
V reálném životě je ovšem její oporou hlavně bratr Nikola, který se stal i jejím manažerem. Smrt jejich maminky, která zemřela, když bylo Anetě čtrnáct let, je stmelila ještě víc, než tomu u sourozenců většinou bývá. Zatímco starší sestra obstarávala praktické stránky života, Nikola prý o Anetu pečoval „jako rodič“.
Aneta Langerová
Pochopitelně, za pět let, co se pohybuje na špici české pop-music, se její přátelé částečně obměnili – někteří zmizeli s tím, že Aneta Langerová se „změnila“ (jako by se neměnila každá osmnácti- až dvacetiletá dívka, ať už pracuje v šoubyznysu nebo ne), objevili se noví. Pokud jde o soukromí, Aneta je stejně záhadná a tajuplná jako její písničkové texty. Bulvár je na ni krátký. „To jsou věci, které patří jen mě,“ konstatuje. A má pravdu.