Nový začátek

Během studia vysoké školy jsem se s přítelem sházela hlavně o víkendech, když jsem přijela z koleje domů. Po státnicích mi takový režim ale přestal vyhovovat, a tak jsme si našli malý byt ve vedlejším městě od našich rodičů. Nastoupila jsem do nové práce a zaměstnavatel mě poslal na měsíční kurz do zahraničí, abych poznala chod firmy opravdu důkladně. Byla to zajímavá zkušenost, kterou jsem nemohla odmítnout, ale veškerá práce se zařizováním bytu padla na bedra partnera. Svíraly mě výčitky, ale ujistil mě, že to zvládne.

Je tu s námi

Za dva dny v týdnu, které jsme spolu během studia trávili, jsem nepoznala, jak moc blízký vztah má můj přítel se svou matkou. Považovala jsem ho za maximálně harmonický. Ona se jevila jako chápavá, on bezproblémový a zodpovědný.

Po měsíci jsem se vrátila a byt jsem skoro nepoznala. Měla jsem pocit, že stojím v domku přítelových rodičů. Stejný mop na vytírání podlahy, stejný závěs v koupelně, stejné popisky na kořenkách. Necítila jsem se příjemně a pokusila se ze svých smíšených pocitů vypovídat. Přítel měl ale na všechny moje připomínky argument. Nechala jsem to plavat a dokoupila pár vonných svíček, veselých dóz na sušenky a nechala si zarámovat společné fotografie. Byl to ale jen chabý pokus, jak dostat ducha jeho matky z našeho bytu.

Máma to ví nejlíp

Velice brzy mi došlo, jak moc jsou na sobě ti dva závislí. Každý den jí telefonoval a se všemi detaily líčil, co za celý den prožil. Dokonce měla v naší šatní skříni vlastní šuplík, aby nemusela vozit vlastní tašku, když se rozhodne narychlo přijet. Snažila jsem se v sobě najít více síly, abych nepříjemnou situaci překonala bez hysterických výstupů a scén, ale dospělý muž, který na jedné straně touží po nové životní etapě s ženou a zároveň se nedokáže odpoutat od vlastní mámy, se mi jevil den ode dne jako odpornější. Přešla mě chuť na diskuze, protože každou třetí větu začínal slovy: "To moje máma ..!". Přestala jsem být aktivní v posteli, bála jsem se, že by to jeho máma dělala jinak. Vyhýbala jsem se návštěvám, nemohla jsem ji ani cítit. Nikdy vůči mě nebyla zlá nebo útočná. Ale mrzelo mě, že spolu nemůžeme mluvit na rovinu a ona mi nikdy nedá dost prostoru, abych učinila jejího synka šťastným po svém.

Poslední kapka

Velkou rodinnou sešlost a oslavu padesátin jsem ignorovat nemohla. S notnou dávkou odvahy jsem po boku přítele vstoupila do jámy lvové. Velmi brzy vzaly moje obavy za své a já nabyla dojmu, že jsem byla možná až příliš podezíravá. Bylo to velice milé setkání, všichni se skvěle bavili. Za domem mají ohromný sad, a tak jsme odjížděli s bednou šťavnatých hrušek. Pár na snědení, zbytek jsem měla v plánu zavařit. Hned druhý den jsem se do toho pustila. Když jsem ale slyšela jemné syčení, došlo mi, že všechny kompoty do jednoho vykysaly. Marná práce v kuchyni mi sice zkazila den, z pozice začátečníka nebyl důvod dělat z jednoho neúspěchu vědu. Druhý den ale přišla ledová sprcha, když se přítelova matka objevila ve dveřích s čerstvými kompoty a slovy: "Tak jsem tady! Asi vím, kde jsi udělala chybu. Nevadí, tak za rok. Ale letos tebe a svého pumprlíčka bez hruštiček nenechám. Jo, tady máš ten recept na guláš. Tomáš mi říkal, že v tom ještě trochu plaveš!"

Bez emocí jsem odešla do vedlejšího pokoje a zavolala mámě, sbalila si tašku a odjela. Došlo mi, že chyba není v jeho matce, ale v něm. Ona jen dělá maximum pro své dítě jako každá máma. To on je ten problém a zdroj všech nedorozumění. Já ale nevím, jestli mám sílu bojovat s větrnými mlýny.