„Manžela jsem poznala, když nám oběma bylo 15. Potkali jsme se v prvním ročníku na gymnáziu a hned po půl roce jsme spolu začali chodit. Chodili jsme i na stejnou vysokou, a tak jsme se ve druhém ročníku rozhodli, že spolu v Praze začneme bydlet. Všichni nám náš vztah záviděli, byl jako z pohádky,“ vypráví Adéla svůj příběh. Roman by ji na rukách nosil, jejich soužití bylo naprosto bez mráčku. „Byl krásný, vtipný, galantní. Přišlo mi, že mi ve všem rozuměl. Náš vztah byl nejen o lásce, ale také o přátelství. Byli jsme nejlepší kamarádi.“ Adéliny kamarádky ho měly za prince na bílém koni a nejedna si přála Romana ulovit pro sebe. On ale chtěl jenom Adélu.

„Moje kamarádky sem tam zavtipkovaly, že žiju se ženskou. Ale já tomu nevěnovala pozornost. No co, že se zajímal o módu a rád vařil, byl pečlivý a rád uklízel. V naší rodině jsem holt ten víc chlap byla já. Ale ne, co se týče rozhodování, ale spíše vlastnostmi.“ Adéla si byla láskou svého manžela jistá, a tak jí nedělalo problém pouštět ho jednou za 14 dní s kamarádem na pánskou jízdu. „Říkala jsem si, že chlapi si potřebují probrat takové ty chlapské věci. Já jsem aspoň vždycky vyrazila na drink s holkama.“ Jakmile odpromovali, požádal Roman Adélu o ruku. Samozřejmě, že hned souhlasila. Jediný, kdo nebyl příliš nadšený, byl Romanův nejlepší přítel Karel.

„Nechápala jsem to. Nikdy jsem Romanovi nic nezakazovala, nebyl žádný problém, aby s ním mohl kdykoli vyrazit. Přesto, když jsme se vzali, odmítl mu svědčit na svatbě a měl řeči o tom, že se zbytečně hrne do chomoutu,“ svěřuje se Adéla. Od té doby si také začala všímat, že je Roman mnohem smutnější a více zamlklý než dřív. Z pánských jízd přijížděl otrávený a podrážděný. „Navíc náš sexuální život nebyl nic moc. Aktivní jsem byla spíše já. Ale když jsem se zeptala, vždycky mi řekl, že problém není ve mně. Myslela jsem si, že má problémy s Karlem, že do něj nějak ryje nebo tak.“ Rozhodně si Adéla nemyslela, že by jí Roman tajil něco ze svého nitra.

Romanova nálada se zlepšila, když mu Adéla oznámila, že budou rodina a čekají miminko. „Poctivě chodil na všechny ultrazvuky. Najednou jsem viděla, že je to zase on. Smál se a těšil se na malého. Dokonce i Karel mě vzal na milost.“ Adéla byla spokojená, její těhotenství bylo v naprostém pořádku, takže se mohla těšit jen na pohodový porod a Roman sice s Karlem vyráželi ven méně často, ale vracel se odpočinutý a spokojený. „Pořád jsem nic netušila, až do večera před porodem,“ říká Adéla a blíží se se svým příběhem ke konci. Jeden večer nebylo Adéle už moc dobře, a tak se vydala Romanovi naproti do práce. „Potkala jsem ho kousek od baráku, ale nebyl sám. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Líbal se v parku s Karlem.“ Adéla se ihned vrátila domů, ale už při příchodu cítila, že jí začaly kontrakce. „Byl to šok a najednou jsem začala rodit. Šlo to strašně rychle a Roman pořád nešel. Trvalo to půl hodiny a kontrakce byly po 4 minutách pravidelně. Já jsem se ale nemohla donutit mu zavolat. Raději jsem vytočila záchranku,“ říká Adéla teď půl roku po porodu.

Během další půlhodiny už Adéla rodila na sále a porodila krásného a zdravého chlapečka. „Malý byl nádherný. Na chvíli jsem na všechno zapomněla. Jenže pak jsem viděla Romana ve dveřích a vrátilo se to.“ Adéla se nemohla dlouho přetvařovat, vydržela to do druhého dne. Potom na manžela uhodila. „Chtěla jsem znát pravdu. Řekla jsem mu, že jsem ho viděla a on se mi přiznal. Roman je gay a věděl to dlouho. Jenže chtěl normální život a myslel si, že to prostě změní tím, že bude žít se mnou. Pak se ale zamiloval do Karla a už to nedokázal zastavit.“ Adéla žije se svým synem sama a její manžel se přestěhoval do společné domácnosti s přítelem. „O synka se ale stará ukázkově. Sice jsem to ještě nepřekousla, ale miluju ho natolik, že si přeju, aby byl šťastný. A pořád jsem radši, než kdyby mi utekl s jinou ženou."