K filmování se dostal přes konkurzy. „Máma hraní vymyslela jako způsob jak se někoho z nás na pár týdnů zbavit. Při čtyřech dětech se jí ani nedivím, doma byl pekelný šrumec,“ vzpomíná.

Poprvé si ho vybral Břetislav Pojar do filmu Motýlí čas. Desetiletý Adam stál před kamerou se svým starším bratrem Štěpánem.

Dlouho kombinoval herectví s malováním včetně návrhů scén pro divadlo. Teď se živí jako výtvarník na volné noze. „Měl jsem i hubenější období, kdy si třeba obraz pro svou kavárnu koupil brácha, aby mi pomohl, teď si stěžovat nemůžu. Nevadí mi malovat na přání, ale pokud si můžu vybrat, baví mě přenášet na velká plátna snové vize a mikrosvěty,“ vysvětluje výtvarník.

S budoucí manželkou Petrou se seznámil, když přišla s maminkou z Moravy do Rokoka na představení After Dinner. „Dali jsme se do řeči v klubu. Dneska máme chlapečka Maxmiliána,“ usmívá se šťastný otec.

„Dlouho jsem si nemohl zvyknout, že mi ten drobek naprosto změnil život, dneska si vychutnávám, jak se den ode dne mění.“ A kdyby chtěl jednou taky hrát jako táta? „Uvidíme. Ale třeba bude stydlivej...“