K realizaci léčebné metody slouží osamocený domek v parku rehabilitačního centra v Čeladné. Vedoucí pracoviště celostní medicíny PhDr. Andrew Urbiš, propagátor nové metody terapie u nás, mě na část dne zavře do tmy izolované místnosti.
U vstupu ukazuje centrální vypínač, kterým terapeut všechno během pobytu pacienta vypne. Následuje předsíň, kde jsou k dispozici voda a nádoby s potravinami. Sem personál denně nosí jídlo.
Ke konci zápisků o svém sebepozorování dále uvedl: „Po určité době jsem začal tmu vnímat úplně jinak: je něžná, hřejivá, úžasná, jako když spočinete v náruči matky. Je to jeden z nekrásnějších pocitů, které jsem zažil. V současnosti, po ukončení pobytu, nereaguju a neřeším vše okamžitě. Zvládám zátěžové situace bez jakýchkoli negativních pocitů a problémů a dovedu s klidem vyjádřit svůj třeba i protichůdný názor ve větší skupině.“
Tma dostane barvy
Je třeba zdůraznit, že mnoho z těchto účinků není dodnes zcela zmapováno. Andrew Urbiš má za sebou vlastní zkušenost, ale každý jedinec vnímá pobyt jinak. Nyní sleduje první pacienty v České republice. Během terapie s nimi hovoří a konzultuje jejich postřehy.
Zjišťuje, že u každého dochází k různým unikátním projevům. „Po čase třeba začnete vnímat tmu různých barev. To je velice zajímavé! Pan Vrána (druhý pacient, který tuto terapii podstoupil) ji vnímal červeně. Já jsem osmdesát procent času prospal, on zase nemohl moc spát.“
Pozoruhodné je to, že když nevidíte, organismus potřebuje nadále něco zpracovávat. „Přijde totiž o osmdesát procent vjemů, jež obstaravá zrak. A tak se vám prožitky z dřívější doby vynoří z podvědomí a vaše myšlenky se jakoby zhmotní. Tím, že jste často mezi spánkem a bděním, jeví se vám jako skutečnost. Je to hodně, co nevíme. Pobyt ve tmě je ale určitě vynikající prevence, aby si člověk uvědomil, co chce dál.“