Kdo je vlastně Čech?

Co se vám vybaví, když se řekne Čech? Pro řadu z nás, nebude vůbec lehké odpovědět na takovou na první pohled jednoduchou otázku. Jako národ totiž máme prapodivně zakořeněný nízký stupeň hrdosti na sebe samu. Nepopírám, že se mi také těžce definuje, kdo je vlastně Čech. Jasně si dokáži představit germánské vlastnosti a rysy, taktéž třeba ty americké, nebo ruské. Ale jaké jsou vlastně ty české? Chytrost, vynalézavost, rozvážnost? Možná. Bohužel, sami o sobě jsme zvyklí slýchat a často i říkat zcela jiné a mnohem méně lichotivé příměry…

Když jsme v redakci tvořili tuto přílohu ke 100 letům naší republiky, tak jsem si znovu uvědomil, kolik toho náš národ dokázal. Že rozhodně nejsme jen nějaký bezvýznamný středoevropský trpaslík sevřený mocnými sousedy. Nemůžeme se s velkými státy rovnat co do počtu obyvatel, velikosti území, nebo množství nerostných surovin, ale takovou řadu vynálezů, výrobků a chytrých hlav, které se zrodili na našem území, se může pochlubit málokterá země. Zalistujte si do přílohy, která bude součástí Deníku 26. září, začtěte se do článků, které jsme pro vás připravili, a pak s chladnou hlavou a bez nepatřičných emocí zapřemýšlejte, zda skutečně nemáme být právem na co hrdí. Já myslím, že máme. Řeči o národu vychytralců a hospodských žvanilů rozhodně nejsou na místě.

Milí Češi, Moravané a Slezané, sebevědomě a hlavu vzhůru. Můžeme být hrdí na to, kdo jsme, na to, kde žijeme, na to kdo byli naši předci. Teď už jen zbývá udělat maximum proto, aby zase na nás mohli být hrdí naši potomci.

Martin Nevyjel, zástupce ředitele redakcí Deníku