Svět je plný zvláštností. Za některými rádi jezdíme tisíce kilometrů až na druhý konec zeměkoule a o jiných radši nechceme ani vědět. Příběh Bíny patří spíš do té druhé kategorie...

Normální levnou kyselinu, která se používá do autobaterií a dá se za malý peníz koupit u každé pumpy. Kyselina byla určena pro Bíninou sestřenici, ale schytala to Bína. Rovnou do obličeje. Kůže politá kyselinou se prakticky ihned začne doslova rozpouštět, chemie pracuje rychle a s nenávratným efektem. Během pár krátkých minut je kyselina schopná zničit veškeré sny, které krásná dívka o své budoucnosti měla.
Narodila se v malé bangladéšské vesnici nedaleko hlavního města Dháky, chodila do školy a těšila se, až se jednou vdá za svého prince. Jenže její plány byly přerušeny ještě v zárodku. Jedné teplé noci odmítnutý nápadník její sestřenice chrstnul otevřeným oknem na postel, kde dívky spaly, kyselinu.

Proč k tomu dochází?

Nejen v Bangladéši jsou kyselinové útoky jedním ze způsobů jak vyřizovat účty. Nejčastejšími obětmi jsou mladé dívky, které odmítly své nápadníky, ale také nevěrné ženy nebo ženy, které nesplnily očekávání bohatého věna. Vždy jsou to ale ženy.

V Bangladéši se říká, že mají kolem stovky obětí ročně. Přestože útočníkům hrozí trest smrti, skoro žádní se k soudu nedostanou. Hlavním důvodem jsou úplatky a nedostatek důkazů. A i to, že v Bangladéšské společnosti ženy nejsou respektovány a nemají skoro žádnou cenu.

O plastických operacích vůbec nemůže být řeč, není vybavení a není čas. Bangladéš se svými 120 miliony obyvatel má pouze čtyři chirurgy specializující se na plastické operace.Bíně bylo patnáct, když se její život změnil k nepoznání. Strávila devět měsíců v nemocnici v Dháce, která má pouze základní vybavení. To nejlepší, co mohou v oddělení popálenin pro své pacienty udělat, je nechat je tam ležet až do té doby, než rány vyschnou a jakž takž se zahojí.

Bína, Nurun, Beauty... a sto dalších každý rok

Bína je ale silná osobnost. Po devíti měsích na nemocničním lůžku, se znetvořeným obličejem a pouze jedním funkčním okem, se rozhodla stát se aktivistkou a bojovnicí za práva stejně postižených žen. Svou tvář odmítá schovávat pod rouškou a téměř hrdě ji vystavuje na odiv šokovaným kolemjdoucím. Snaží se podpořit své kolegyně, jež potkal stejný osud, a pomáhat jim najít nový smysl života.

Bína mě doprovázela na návštěvy svých kamarádek, většinou stydlivě schovaných v temných domech a chatrčích. Nurun před útokem plánovala kariéru právničky. Ale stres a neustálé bolesti hlavy jí už neumožňují dostatečné soustředění. Pod vlivem Bíny si po roce přestala v některých situacích, před rodinou a blízkými přateli, zahalovat obličej. Beauty nedopadla tak úplně špatně jako jiné dívky. Jizvy má hlavně na těle, ale na trauma, které si prožila ve svých patnácti letech, hned tak nezapomene.

Poslední návštěva vede ke dvanáctileté holčičce, která při kyselinovém útoku oslepla na obě oči. U dveří nás vesele vítá její otec a oznamuje, že jeho dcera Soňa je ve Španělsku. Bohatý Bangladéšan se doslechl o jejím případu a zaplatí Soninu plastickou operaci. Radost máme všichni, Bína mu gratuluje a ptá se na víc informací.

V autě si pak všimnu, že Bína vedle mne tiše pláče. “Co je, Bíno, co se stalo?“ „Myslíš, že po té operaci bude Soňa opět krásná?“ ptá se Bína.

Úvodní fotografie: Bína s Nurun