Před sto lety vyšel v České hospodyni článek, který se zaobíral osobním výkladem a historií žárlivosti. V něm anonymní autorka trefně zmínila, že "Žárlivost jest nakažlivou a jakmile se jednou v člověku zahnízdi, otráví se v něm všechny lepší stránky a náklonnosti".
Žárlivost byla od počátku časů popisována jako tou nejhorší vlastností, kterou si člověk uměle vytvořil. Cítit žárlivost byl osobní zločin, kterého se člověk těžce zbavoval.


Věděl to už starořecký filozof Platón, který z nenávisti, z obrovské míry poháněnou žárlivostí spálil Demokritovu veškerou práci. Ze žárlivosti vznikly dějiny naší civilizace.

,,Žárlivost číhala a naslouchala při trůnech knížecích a královských. Žárlivost vede dýku Brutovu do srdce Cesarova. Žárlivost byla sekerou, kterou sťata byla Marie, královna Skotů. Celý dějepis je naplněn zločiny, které byly spáchány na popud žárlivosti," napsala autorka článku.


,,Jsou na světě celé hory zbytečných neštěstí a katastrof, jež zavinila sociální žárlivost," píše dále. Oproti dnešní internetové době se dříve žárlivost vztahovala na úzkou sociální bublinu; ženy žárlily na kamarádky a jejich manžely, žárlily na sousedky a jejich úspěšné manželství, žárlily na hvězdy stříbrného plátna. To samé se týkalo i mužů. Jeden by řekl, že žárlivost tehdejší doby se s dnešní nedá srovnávat. České ženy před sto lety by vás ale utvrdily v pravý opak.

Už před sto lety věděly, že žárlivost je katem jejich manželství. Jenom člověk, který se nepoddal "srdce požírající" vlastnosti mohl vést spokojený život: ,,Největšího vítězství dosáhne ten muž, jenž se nedá svésti žárlivostí," zakončuje autorka svůj sloupek.