Věra prožila noční můru každého rodiče: Dcera Lucie se dostala na úplné dno!

Matka s dcerou

Po týdnu pátrání jsem objevila Lucii na podlaze v jednom páchnoucím sklepě. Svou sotva sedmnáctiletou holčičku. Nebýt kluka, který ji „prásknul“, možná bych ji ani nenašla. Žíly na rukou měla rozpíchané a na těle boláky. Taky měla vši a svrab.

Chci znovu do léčebny, mami,“ řekla a rozplakala se. Nevím, jak to všechno zvládnu, protože mi docházejí síly. Lucie se z drogové závislosti už jednou léčila, bylo jí čtrnáct a chodila do deváté třídy. V té době jsem se rozváděla, stěhovali jsme se z Děčína do Prahy a Lucie tu situaci neunesla. Vždycky nesnášela změny a reagovala vzdorovitě.

Napoprvé se sjela rovnou pervitinem.

Našla jsem ji doma v kuchyni, seděla v koutě, ječela a mávala rukama. Kdo to nezažil, neumí si vůbec představit, jak se chová dítě s toxickou psychózou. Zdálo se jí, že se na ni řítí zdi a po těle jí lezou tisíce malých lechtajících krabů. Nejprve jsem ji musela odvézt na detox. Pro děti do 18 let existuje jen jeden, v Praze pod Petřínem. Po deseti dnech detoxikace převezli Lucii do pražské léčebny v Bohnicích, kde zůstala tři měsíce. Věděla jsem, že tím boj s drogou zdaleka nekončí, a zařídila dceři pobyt v komunitě na statku v jedné vesnici v severních Čechách.

Po šesti měsících ji ale vyloučili, protože několikrát porušila přísný vnitřní řád.

Ačkoli je inteligentní a nadaná, nedokončila ani základní školu. Sekala dobrotu půl roku. Pak s drogami začala znova. Aby na ně měla peníze, prodávala své věci. Mobil, kolo, dokonce i milovaný tablet. Za pár týdnů postupně zmizelo všechno, co se dalo bez větších problémů odnést a střelit v bazaru. Prodávala i moje věci, kradla mi peníze z peněženky. Každý návrat z práce pro mě znamenal stres a strach. Lucie ztrácela zábrany, nezastavila se před ničím. Dokonce jsme se popraly, když jsem jí v afektu, poté, co jsem zjistila, že prodala i mou jedinou a navíc drahou zimní bundu, dala facku. Vrátila mi ji s takovou razancí, že jsem chodila týden s monoklem.

A pak utekla z domova. Ostatně nebylo to poprvé, nakrátko mizela neznámo kam od třinácti, v době, kdy to mezi mnou a jejím otcem přestávalo klapat. Byla jsem hrůzou bez sebe, protože uplynulo deset dní a nic. Už jsem se chystala jít na policii, když mi zazvonil mobil. „Tady Honza, Luciin kámoš. Máte si pro ni přijet.“ Tentokrát už byla na heroinu. Zhubla a chytila taky vši a svrab. Za tak krátkou dobu! Úplně jsem se sesypala a nebýt mámy a mladší sestry, které mě podržely, nevím, jak by to všechno dopadlo. Nakoupily jsme hromadu čisticích prostředků, Lucii odhmyzily, její oblečení spálily a odvezly ji zase na detox.

Nebyla jsem schopná ani chodit do práce a měsíc jsem byla na neschopence. Lucie má tedy za sebou další detox a nastoupila do léčebny v Bohnicích. Je tam už měsíc. Pravidelně ji navštěvujeme, ale máme rozporuplné pocity. Papouškuje věty, které se naučila na terapii. Nezdá se mi, že vycházejí z jejího vnitřního přesvědčení. Prostě se to naučila. A dobře. Vždycky měla skvělou paměť. Říká, jak si váží naší pomoci, co pro ni znamená rodina, jak jí terapie pomáhá atd. Terapeuti jsou s ní spokojeni, ale co se opravdu odehrává uvnitř její duše, nevím.

Jedno vím ale jistě, droga je mocný soupeř. Máme vůbec šanci nad ní společně s Lucií zvítězit? A co bude s dcerou potom? Vždyť nemá dokončené ani základní vzdělání. Může po ukončení léčby znovu nastoupit do deváté třídy? Nebo existují i jiné možnosti?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek