Velikonoce před sto lety nebyly jen o vejcích, jídelníček předků je překvapující

Mazanec
Více fotografií k článku:
10 fotografií

Velikonoce jsou křesťanské svátky spojené s oslavami jara. Bez dobrého jídla, nádivek, buchet, ořechů a bylinek by to ale nešlo.

Na oko

Velikonočním oslavám předcházel několikatýdenní půst, kdy byly povoleny jen sýry, čočka, brambory, chléb, klíčky a různé bylinky. V porovnání s ním byly velikonoční hody symbolem třídenního obžerství. Ve městech si mohli lidé dopřát víc, ale na venkově byly sváteční tabule poměrně chudé a založené na základních surovinách. Díky zdobení z oříšků a sušeného ovoce vypadalo jídlo více slavnostně.

Popeleční středa

Na Popeleční středu končil čtyřicetidenní půst a silně věřící lidé došli do cíle své cesty, byli očištěni od hříchů a jejich pokání bylo přijato. Po střídmé stravě měli dva dny na to, aby se připravili na velikonoční hostinu. Tento den, jinak označovaný jako Škaredá středa, dostává svému jménu hlavně v kuchyni. Ženy lívance, placky nebo bramboráky vařečkou zlehka potrhlaly, aby jídlo vypadalo nedokonalé a škaredé. Tak si zajistily úspěch po celý rok nejen u plotny.

Zelený čtvrtek

Čerstvé kopřivy nebo pikantní medvědí česnek se během svátků jara hlásí o slovo. Štiplavá chuť listů se příjemně doplňovala s nádivkou a pečínkou. Obě byliny mají silné detoxikační účinky, podporují zdraví a vitalitu. Před sto lety představovaly způsob, jak se po hutné zimě probudit k životu. Čtvrteční jídelníček plný bylinek, luštěnin a jarních polévek byl velmi svěží. Jediný možný hřích představovaly škvarkové placky.

Velký pátek

Po lehkém čtvrtku se dodržoval přísný páteční půst. Ten, kdo věděl, že neodolá, mohl si připravit rybu, její bramborovou náhražku nebo silnou a hustou polévku z kysaného zelí, brambor, špenátu, fazolí a kořenové zeleniny. Postupem času se od hladovění v zájmu víry a očištění ducha upustilo a Velikonoce se nadobro spojily s dobrým jídlem a hodováním.

Stálice

Poprvé se objevuje něco sladkého na zub. Jidáše jsou pletence z kynutého těsta nápadně připomínající provaz, na němž se jeden z Kristových apoštolů oběsil. Nedílnou součástí, která jako jedna z mála tradic přežila dodnes, je mazanec. Nadýchaný bochník s mandlemi a rozinkami se rozplýval na jazyku. Musel být z kynutého těsta, pomazaný medem a na svém povrchu mít zdobení ze sušeného ovoce ve tvaru kříže. Hospodyňky je nosily do kostela pro požehnání. Téměř kouzelné nabývání kynutého těsta umocňovalo dojem hojnosti a plodnosti pro celý příští rok. Vrchol všeho mlsání se na tabuli objevil vždy až na sklonku neděle. Beránek a jeho desítky obměn patří k Velikonocům dodnes.

Na žádné slavnostní tabuli nesmí chybět maso. Téměř každý hospodář měl slepice nebo vepře, ale pro tentokrát padla volba na ovce a kozy. Nejen, že je zdravé, ale s majoránkou, mátou a česnekem je nefalšovanou oslavou jara. Před sto lety se jehněčí a skopové považovalo za podřadné druhy masa, o Velikonocích ale dostávaly šanci a dnes platí za kulinářské lahůdky.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek