Konečně těhotná

S manželem jsme randili od maturity, po deseti letech přišla svatba, pak zajímavá pracovní nabídka. A já najednou stála na prahu pětatřicítky. Se zářnou kariérou, skvělým mužem, luxusním bytem a touhou stát se konečně matkou. Příbuzní a známí nás terorizovali otázkami, kdy už. Naši vrstevníci vodili děti do školy a my stále nic. O svých přáních o založení rodiny jsme se nikomu nesvěřili, abychom nebyli pod ještě větším tlakem a pilně jsme pracovali na početí. Půl roku na to se zadařilo a na ultrazvuku se objevila malá fazolka.

Sdílená radost

V záchvatu nadšení jsme se s novinkou svěřili svým nejbližším a bylo opravdu vidět, jak jim padá kámen ze srdce. Vybírali jsme jméno, zařizovali pokojíček, pátrali po nejlepším kočárku a plánovali si novou etapu našeho života. V práci jsme oba dosáhli dost vysoké mety na to, abychom si dali na čas oddych a svou pozornost věnovali dítěti. O to bylo očekávání sladší.

Studená sprcha

Právě jsem vstupovala do druhého trimestru, když mi zavolala gynekoložka, že rutinní krevní testy, které mi udělala při poslední kontrole, vykazují nepřiměřené hodnoty a pro jistotu mi doporučuje návštěvu genetického centra. Souhlasila jsem. Na kontrolním ultrazvuku se potvrdilo doktorčino podezření a odběr plodové vody odkryl ty nejtemnější scénáře. Dítě by se narodilo s Downovým syndromem a vážným vizuálním i mentálním postižením. Po nezvykle krátké debatě s partnerem jsme došli k rozhodnutí, že interrupce bude nejlepší řešení. Samozřejmě bychom zvládli péči o něj, ale než porodit proto, abych ukojila své mateřské pudy a dítěti přinést do života jen jinakost a izolaci, to se budeme radši pokoušet dál. Následující týdny pro nás nebyly náročné jen fyzicky, ale psychika dostala na frak.

S pravdou ven

Jakmile jsme se trochu oklepali, bylo třeba zastavit zběsilé nakupování a přípravy na příchod miminka. Jeden jediný člověk z celého příbuzenstva se do naší situace nedokázal vžít - tchyně. Vmetla mi do obličeje tolik zraňujících slov, že jsem se slzami v očích odjela. "Stárneš! Měla jsi poslední šanci na dítě a zabila jsi ho! A můj povedený synáček tomu ještě přihlížel. Je mi z vás obou zle! Připravili jste mě o vnouče, o jedinou naději na radost."

Druhá šance

Odjeli jsme a už dva roky se tam neukázali. Ona nevolá nám a my jí. Jsem v šestém měsíci a všechno probíhá bez komplikací. Ani jeden z nás ale nemá sílu setkat se s ní a podělit se o radostnou zprávu. Vím, že jsem jednala v tom nejlepším zájmu nás i nenarozeného dítěte a hysterický výstup zoufalé babky můj názor nezmění. Děkuji svému muži za to, že v klíčových situacích stojí na mé straně.