Tatsianu stihl stejný osud jako řadu dalších deformovaných dětí - rodiče se zalekli odpovědnosti a odložili ji do kojeneckého ústavu. Po čtyřech letech se jim to ale rozleželo v hlavě, a tak ji znovu adoptovali. Tajemství, že jsou její praví rodiče, jí ale prozradili až o devět let později.

"Jednou jsem našla fotku mojí mámy, když jí bylo 13. Vypadala úplně stejně jako já," vyprávěla Tatsiana. "Tak jsem se jí zeptala, jak je to možné, a ona se rozplakala."

Rodičům přesto nemá za zlé, že se jí po narození vzdali. Věří, že jednali s dobrými úmysly.

Tatsiana byla čiperné dítě, naučila se chodit po kolenou a začala navštěvovat zvláštní školu pro postižené děti. Běloruská instituce však postrádala patřičné vybavení a státní péče jí nemohla nijak zvlášť pomoci. Zlom přišel ve chvíli, kdy ji objevili američtí lékaři, kteří se v rámci charitativního projektu vydali do Běloruska pomáhat handikapovaným dětem. V šesti letech Tatsiana odcestovala do Kansasu, kde dostala své první protézy.

Od té doby její život dostal nový rozměr i řád. Během školního roku navštěvovala školu v Bělorusku a na prázdniny létala na léčbu do Ameriky.

Americké prostředí si naprosto zamilovala, stejně jako náhradní rodinu, u které pobývala. "V Bělorusku se k vám chovají úplně jinak. Zírají na protézy, nemůžete si vzít kraťasy nebo sukni. Tady v Kansasu je to každému jedno."

V roce 2008 se Tatsiana přestěhovala do USA natrvalo. Přihlásila se na univerzitu a dočkala se sponzorského daru v podobě běžeckých protéz. "Jakmile jsem si je nasadila, měla jsem pocit, že letím. Běžela jsem tak rychle, že mě nikdo nemohl dohonit. Nemohla jsem se zastavit, musela jsem pořád běžet," svěřila se Tatsiana, která se dnes pravidelně účastní půlmaratonů.

Kromě běhu je její další vášní také modelingu, posilování, dokonce se přihlásila na soutěž v bodybuildingu. Ačkoli do druhého kola nepostoupila, její účast ocenily stovky neznámých fanoušků na sociálních sítích.

Tatsiana získala díky sportu sebevědomí a nepřipouští si, že by jí fyzické postižení omezovalo v plnohodnotném životě. Provdala se za pohledného mladého muže a dnes je šťastnou maminkou malého chlapečka.

"Když chodíme s kamarádkami po nákupech, tak si někdy přeju mít nohy, abych mohla nosit podpatky. Ale na druhé straně si nejsem jistá, jestli bych byla tak zapálená do sportu a měla v sobě tolik vděčnosti, jako mám bez nohou," uzavřela Tatsiana.