Táňa: Partner žadonil o dítě, jeho příchod ale nezvládá a neustále někam mizí!

unavená matka

Narození dítěte změní dosavadní rytmus obou partnerů. Péče o miminko je náročná a všechno se kolem točí kolem malého bezbranného človíčka. Co dělat, když jeden z partnerů tíhu zodpovědnosti neunese?

Na vážkách

Je mi 38 let a v práci se mi daří šplhat stále výš. Po dětech jsem nikdy netoužila, ale vstoupily-li by mi do života, zřejmě bych neprotestovala. S přibývajícím věkem a pohodlím, které jsem si nadmíru užívala, jsem myšlenku na vlastní potomky zapudila. Moje tajemství otevřel až o šest let mladší partner. Padli jsme si do oka hned na první schůzce a dlouhé měsíce plynuly bez hádek a rozporů. Byl milý, chápavý, vtipný, úspěšný a rodinný typ. Čas od času nadhodil myšlenku společného dítěte, ale vždy jsem šikovně vybruslila a odpověděla neurčitě. Nešlo o něj, ale o moje pocity.

Jsem těhotná

O půl roku později mě vyděsila zpožděná menstruace. Přikládala jsem to stresu v práci, vyššímu věku a nedávnému nachlazení. Po měsíci jsem pro jistotu navštívila lékaře a naprosto bez emocí přijala zprávu, že jsem těhotná. Několik dní jsem si nechávala novinku jenom pro sebe a přemýšlela nad interrupcí. I když jsem pořád dokola přicházela k závěru, že na dítě už není vhodná doba, měla jsem morální zábrany rozhodnout se bez partnera. Jeho reakce smetla moje obavy ze stolu. Byl nadšený a jako u vytržení. Neměla jsem sílu říct mu o svých původních úmyslech.

A budu máma!

Posledních patnáct let jsem pracovala do úmoru a svůj život dělila mezi cestování a kariéru, a tak byl možná konečně čas na změnu. O to víc, když mi život takovou šanci servíruje na zlatém podnosu a naprosto bez komplikací. Zpráva se šířila velmi rychle a já nasávala těhotenskou atmosféru plnými doušky. Ani jsem se nenadála a v rukou jsem držela vyděšený uzlíček. Ale radost jsem prožívala sama. Partner mi jen poslal zprávu, že musel neodkladně do Německa. Cloumala mnou hormonální bouře, a tak jsem jeho první výpadek ignorovala.

Bere kramle

O tři dny později nás vyzvedl v porodnici a jeli jsme rovnou domů. Uvařil, uklidil a byt připravil pro pohodlí moje i miminka. Všechno se točilo kolem nového člena rodiny, starost i diskuze. Po pár dnech jsem si všimla, že partner to nese s nevolí. Nechápala jsem, proč by měl žárlit na naši malou princeznu. V práci zůstával o hodinu déle, aby přijel až po koupání, ze skříně vytáhl zaprášené kimono a vrátil se ke sportu svého dětství, zapsal se na lekce lukostřelby. Pravidelně se vracel až na sklonku dne. Utíkal před rodičovstvím a na dítě mě nechal samotnou.

Nemám sílu to řešit, vztahové kotrmelce teď nejsou v plánu. A tak nechávám čas plynout a dělám, že mě jeho trapné pokusy o vyhýbání se povinnostem míjí. Mrzí mě, že mě přesvědčil a nakonec tíhu zodpovědnosti neunesl.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky