Příběh Jany – retrospektivní pohled na střídavou péči

Jana je dospělá žena, studuje poslední ročník vysoké školy. O tom, že rodiče jsou rozvedeni, neměla dlouhou dobu tušení. Dodnes to vnímá jako křivdu a velkou lež. „Na dětství nemám konkrétní vzpomínky, tedy v souvislosti s rozvodem rodičů.“ Důvod? Rodiče se rozvedli, ale dál žili v jedné domácnosti, velkou změnu tedy Jana nezaznamenala. Ta přišla až v době, když se její otec odstěhoval do hlavního města. Jana zůstala s matkou na Moravě a za tátou jezdila občas. Ani v té době Jana nevěděla, že jsou rodiče rozvedeni. Když úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na jazykovou školu do Prahy, přestěhovala se k tátovi. Vyšší stupeň základní školy tedy měla absolvovat v nové škole.

„Nikdy jsem se neptala, proč bydlí každý jinde. Působili vzájemně vlídným dojmem, byli v kontaktu, tak mě ani ta otázka nenapadla.“ Do Prahy se Jana těšila, problém s odloučením neměla. Po prvním roce na jazykové škole trvala Janina matka na tom, aby se vrátila k ní. Začaly tahanice, nakonec Jana vyšší stupeň dochodila v Praze.

S odstupem času Jana ví, že absence citů ve výchově se u ní projevila v době dospělosti. Nemá vytvořený vztah se svým bratrem. Žije jako solitér. S matkou komunikuje občas formou mailu. Nemá potřebu vzájemně komunikovat s nikým z rodiny. Jana svým rodičům neodpustila nikdy to, že jí po celou dobu lhali. Rodiče se rozvedli, když byly Janě dva roky, rozvodový papír našla o řadu let později.

Příběh pěti sourozenců

Střídavou péči pět bratrů ve věku 3–12 let nevnímá jinak, než tak, že se v neděli večer vystřídá jejich tatínek a s maminkou. Jejich rodiče se domluvili tak, že nebudou měnit každý týden prostředí svým dětem, ale že oni budou docházet za nimi do jejich domova. Oba z rodičů mají v blízkosti pronajatý malý byt, kde pravidelně v neděli večer odcházejí. Matka chlapců žije v bytě se svým novým partnerem, otec svou životní partnerku stále hledá.

„Nevíme, proč už nebydlíme všichni společně. Asi se už naši nemají rádi. Ale nám to moc nevadí, jsme pořád doma, máme tady své hračky a v sousedství pořád stejné kamarády. Každou neděli večer přijde taťka a maminka odejde nebo naopak.“

V tomto věku to děti možná ještě nevnímají. Otázkou je, jaké důsledky bude mít tato výchova na osobní život těchto kluků v době dospělosti, kdy budou sami zakládat své rodiny.