Není důležité, že vám strýček z Ameriky neodkázal balík akcií nebo že vás nepřijali na medicínu. Dokonce je i zcela jedno, jakou nálepku vám dávají druzí lidé. Rozhodující je vědět, kým se cítíte být uvnitř a co jste schopni dělat pro své tělo a ducha. Když se budete užírat v koutku s lahví likéru a tabulkou čokolády, šťastnější nebudete. Zachovejte si sebevědomí a pracujte na sobě.
Není žádnou novinkou, že pevné a dlouhodobé vztahy jsou pro vnitřní pocit štěstí klíčové. Dokazují to i průzkumy, ve kterých se o samotě žijící lidé označují za méně šťastné. Přestože se v moderní společnosti trhají tradiční rodinné vazby a trendem je "single life", je potřeba nebránit se vztahům založeným na hlubokých základech, ale naopak je rozvíjet a udržovat.
Naše každodenní rutina je obvykle plná úkolů a časového presu. Nestíháme ani odpovědět na zprávu od kamarádky a protože máme hlavu jak balón, kolikrát zapomeneme i na to, že jsme postavili vodu na kávu. Po vyzvednutí dítěte ze školky letíme domů, protože musíme začít s večeří. Vždyť my na to "štěstí" ani nemáme čas!!! Přiznejme si, že priority okolního světa nás občas sžírají a ty drahocenné šťastné chvilky jako by nám kradly. Přestaňme se týrat tím, co "musíme", a dělejme víc to, co dělat "chceme". Sem a tam se snad najde pár minut na malou radost, která nám všední den zpestří a rozjasní.
Není nic skličujícího, než když máte pocit, že vaše snažení nemá žádný význam. Ostatně z toho vychází i nechvalně proslulý syndrom vyhoření. Člověk je mnohem šťastnější a spokojenější, když ve svém konání vidí nějaký smysl, a to platí nejen v práci, ale i ve všech dalších životních oblastech.
Carl Gustav Jung měl za to, že spousta psychických problémů lidí 20. století je způsobena ztrátou víry v Boha - za to mohl jednak vědecký pokrok, který člověka pasoval na biologický organismus bez duše, ale také kruté světové války a nedůvěra v církevní hodnostáře, kteří často hřešili víc než jejich ovečky. Sám Jung Boha považoval za archetyp, jenž se od přírody vyskytuje v nevědomí každého z nás. Když ho potlačíme, ztratíme smysl života a budeme se bát smrti. Tento "Bůh" přitom nemusí být jen tím Bohem biblickým, může jít o jakoukoli víru, která nás utvrzuje v tom, že život na Zemi má nějaký smysl a že jsme se tu neocitli jen tak pro nic za nic.