Recept na štěstí podle Carla G. Junga? Peníze v něm roli nehrají

Pro někoho je štěstí tou zlatou muškou, která se nedá chytit. Můžete udělat něco proto, aby vám uvnitř hrudi bzučela častěji, nebo dokonce permanentně? Možná vám pomůžou následující citáty švýcarského psychologa Carla Gustava Junga.  

Není důležité, že vám strýček z Ameriky neodkázal balík akcií nebo že vás nepřijali na medicínu. Dokonce je i zcela jedno, jakou nálepku vám dávají druzí lidé. Rozhodující je vědět, kým se cítíte být uvnitř a co jste schopni dělat pro své tělo a ducha. Když se budete užírat v koutku s lahví likéru a tabulkou čokolády, šťastnější nebudete. Zachovejte si sebevědomí a pracujte na sobě.

Není žádnou novinkou, že pevné a dlouhodobé vztahy jsou pro vnitřní pocit štěstí klíčové. Dokazují to i průzkumy, ve kterých se o samotě žijící lidé označují za méně šťastné. Přestože se v moderní společnosti trhají tradiční rodinné vazby a trendem je "single life", je potřeba nebránit se vztahům založeným na hlubokých základech, ale naopak je rozvíjet a udržovat.

Naše každodenní rutina je obvykle plná úkolů a časového presu. Nestíháme ani odpovědět na zprávu od kamarádky a protože máme hlavu jak balón, kolikrát zapomeneme i na to, že jsme postavili vodu na kávu. Po vyzvednutí dítěte ze školky letíme domů, protože musíme začít s večeří. Vždyť my na to "štěstí" ani nemáme čas!!! Přiznejme si, že priority okolního světa nás občas sžírají a ty drahocenné šťastné chvilky jako by nám kradly. Přestaňme se týrat tím, co "musíme", a dělejme víc to, co dělat "chceme". Sem a tam se snad najde pár minut na malou radost, která nám všední den zpestří a rozjasní.

Není nic skličujícího, než když máte pocit, že vaše snažení nemá žádný význam. Ostatně z toho vychází i nechvalně proslulý syndrom vyhoření. Člověk je mnohem šťastnější a spokojenější, když ve svém konání vidí nějaký smysl, a to platí nejen v práci, ale i ve všech dalších životních oblastech.

Carl Gustav Jung měl za to, že spousta psychických problémů lidí 20. století je způsobena ztrátou víry v Boha - za to mohl jednak vědecký pokrok, který člověka pasoval na biologický organismus bez duše, ale také kruté světové války a nedůvěra v církevní hodnostáře, kteří často hřešili víc než jejich ovečky. Sám Jung Boha považoval za archetyp, jenž se od přírody vyskytuje v nevědomí každého z nás. Když ho potlačíme, ztratíme smysl života a budeme se bát smrti. Tento "Bůh" přitom nemusí být jen tím Bohem biblickým, může jít o jakoukoli víru, která nás utvrzuje v tom, že život na Zemi má nějaký smysl a že jsme se tu neocitli jen tak pro nic za nic.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek