Všechno se seběhlo v květnu 2007, čtyři anglické rodiny s malými dětmi odjely na dovolenou do Portugalska a onoho osudného večera nechali rodiče na hotelu všechny děti samotné a odešli za zábavou. Své děti údajně pravidelně kontrolovali, naposledy ve 21 hodin večer, když ale přišli znovu děti zkontrolovat o 45 minut později, zjistili, že Madeleine, dcera Garryho a Kate, v postýlce není a okno v ložnici je otevřené dokořán. Vyšetřování dodneška nebylo uzavřeno a spoustu podivností nasvědčuje tomu, že tento případ má dost děsivé podhoubí plné pedofilních deviantů.
Rodiče Madeleine spolu s dalšími třemi páry s malými dětmi totiž často trávili prázdniny v letovisku u moře, které bylo vyhlášené tím, jak je odporné. Mělo samá negativní hodnocení a bylo velice nevhodné pro děti, nikde žádná hřiště, ani možnost hraní pro děti. Kate, Garry i další páry se živili jako lékaři, mohli se tedy dovolit dovolenou kdekoli, ale zvolili právě tuto destinaci. Proč? Nemůže na tom mít podíl třeba fakt, že jen kousek od ošklivého hotelu žil Clement Freud? Vnuk známého psychopatologického sexuologa Sigmunda Freuda? Kromě toho, že tento muž byl velmi bohatý, byl také pedofil, ačkoli mu nikdy nebylo nic dokázáno a tak nemohl být potrestán. Podle důkazů, po domnělém únosu Madeleine, byli McCannovi několikrát pozváni ke Clementovi a dostali od něj hodně peněz, prý jenom tak. O Kate navíc věděl, že je nymfomanka a trpí depresemi. Poněkud osobní informace, o ženě, kterou prý neznal...
Co tam máme dál? Jen kousek od Clementa bydlel další zámožný pedofil, Robert Murat. Ten, dost možná proto, aby nebyl podezřelý, nabídl rodičům svou pomoc a sám vedl vyšetřování okolo svého domu, kde se policie domnívala, že by mohlo být zakopané tělo Madeleine. V jeho domě se našly vlasy malé Madeleine, on ale řekl, že k němu vlasy zmizelé dívky nejspíš donesli rodiče na svém oblečení, když po dívce pátrali po okolí. Zvláštní je, že její DNA vyčenichal pes i v Muratově autě. Avšak pro policii tohle nebyly dostačující důkazy. Robert Murat však stále zůstává jediným podezřelým v celém případu.
Hlavní otázka, která musí zákonitě napadnout je: Proč jeli rodiče do letoviska, kde bydleli pedofilové kousek od sebe? Proč se zřejmě s jedním z nich kamarádili? Proč své děti vystavili takovému nebezpečí? Odpoveď je možná ještě děsivější, než bychom vůbec chtěli připustit. Když se totiž zaměříte na to, jak o svém dceři rodiče mluví, běhá vám z toho mráz po zádech. Vůbec ji neberou jako živou bytost, spíše jako věc. Jako panenku... je možné, že i oni sami byli patologičtí devianti a své dítě zkrátka nabízeli, nebo poskytovali pro potěšení pedofilů? Neustále dokolečka totiž opěvují, jak dokonalou měla hlavičku, jak krásné měla vlásky, jak dokonalý byl její úsměv a pohled a nešetří slovem "perfektní". Při poslouchání hovoru McCannových se zdá, že svou malou dcerkou byli doslova posedlí. Když vám ukazují záznamy z kamery, kdy Madeleine natáčeli, je jasně slyšet, jak ji otec učí různé pokyny jako "zapózuj", "udělej falešný úsměv", "řekni "ano, tatínku"" apod. Není to úplně standardní zacházení. Kdykoli rodiče měli popsat svou dceru, soustředili se jen na to, jak vypadala a co měla na sobě, nikoli to, co udělala nebo, co řekla.
Matka Madeleine také působila značně nervózně, když měla hovořit o tak banálních věch, jako, že třeba svou dceru koupala. Popsala to jako "vykoupala jsem jí, vyčistila zuby a šla jsem jí číst pohádku", na téma pohádky už se rozpovídala o tom, co konkrétně četla, ale zdálo se, jako kdyby veškeré pasáže o tom, jak probíhala koupel, chtěla přeskočit. Přitom přece nejde o nic podivného. Každý rodič své tříleté dítě koupe. Pokud připustíme hypotézu, že i Madeleininy rodiče jsou deviantní, musela být pro Kate koupel její dcery v podstatě sexuální aktivita.
Ostatně o tom, že její myšlenky jsou poněkud nezvyklé a zvrácené, svědčí i slova, která napsala v knize Madeleine, kde píše, že se svým manželem řešila představy o její holčičce, které jí vyvstanuly v hlavě a doslova píše: "Řekla jsem mu, jaké odporné představy mám v hlavě o těle mé dcery. Její dokonalé genitálie roztrhané na kusy. Potřebovala jsem se o tu hrůzu, kterou jsem měla v hlavě s někým podělit," tohle se nezdá jako běžný strach o život dítěte. Nikde ani slovo o tom, že by se bála, že její dítě je vyděšené, osamělé, že trpí. Ne, zkrátka jen a pouze představy o tom, že "dokonalá dívenka je zohyzděna". Inu... tento případ je i po jedenácti letech neuzavřen, nevyřešen a všechny okolnosti jsou více než podivné. Názor si ovšem udělejte sami. My nemáme právo soudit.