Manžel byl u vytržení a nosil mě na rukou. A já nevěděla, co dělat. Nedokázala jsem mu říct, že vytoužený syn není jeho, a tak jsem mlčela. Dnes je synovi šest let a táta se v něm vidí. Nic netuší a snad je to tak dobře,“ popisuje svou zkušenost Dana (42).

Každý 10. muž vychovává cizí dítě

Každý desátý muž vychovává cizí dítě, aniž by o tom měl vůbec tušení. Pokud nepojme podezření nebo se náhodně neukáže, že není pravým otcem, nemusí to vědět celý život.

  • Každý desátý muž vychová dítě, o kterém neví, že není jeho.
  • Každý rok si u nás zkoušku otcovství pomocí DNA zaplatí 10 000 lidí. V 70 % případů jsou žadateli pochybující otcové a u každého 4. z nich se ukáže, že dítě není jeho.
  • V zahraničí je obvyklé, že o testy žádají i tchyně, které si prověřují vnoučata. Některé laboratoře dokonce uvádějí, že žen (a mezi nimi jsou jak matky, tak tchyně) o test žádá až 40 % ze všech případů.

Dítě je milence, manžel nic netuší

Případů, kdy otec vychovává cizí dítě, je víc, než by se na první pohled mohlo zdát. A většina z nich o tom vůbec neví. Statistiky mluví dokonce o tom, že 10 % dětí vychová nebiologický otec. A matka většinou ví moc dobře, že potomek, ve kterém se tatínek vidí, má kořeny zcela jinde. „Jednu chvíli nám to doma neklapalo a já si našla milence. Jenže jsem otěhotněla. Milenec o dítě nestál, a tak jsem se poslušně vrátila k manželovi a namluvila mu, že dítě je jeho. Náš vztah úplně pookřál. Byl nadšený, protože holčičku si vždycky přál a my měli dva kluky. Dceři je dnes deset a já se děsím, aby neonemocněla a vše neprasklo,“ říká Soňa (44). "Manžel se v ní vidí, dcera je jeho miláček. Nedovedu si vůbec představit, že bych jeho a nakonec i ji postavila do tak složité situace."

»Kukaččích« dětí je více

Odborníci, kteří se zabývají testy DNA a určováním otcovství, jsou přesvědčeni, že počet »kukaččích« dětí je mnohem vyšší. Mluví se dokonce o tom, že jiného otce může mít i každé 6. či 7. dítě. K testům, které mají otcovství potvrdit či vyvrátit, se totiž většinou uchylují lidé, kteří mají nějaké podezření. Spoustu těch, kdo cizího potomka vychovávají, nic takového ani nenapadne.

Rozvedl se se mnou – a dcera zemřela…

Pokud matka ví, že její partner není otcem dítěte a dokáže to maskovat, může jí vše procházet. Tedy do chvíle, než dojde k situaci, kdy je potřeba darovat krev, orgán či kostní dřeň, anebo vyloučit genetické vady. „Věděla jsem, že manžel není otcem naší dcery, ale nikdy jsem mu to neřekla. Nikdo nic netušil do chvíle, než dcera vážně onemocněla. Potřebovala dárce ledviny, a tak se obrátili na nás. Testy se zjistilo, že manžel jejím biologickým otcem není. Nechtějte vědět, co doma následovalo. To, že jsme se rozvedli, nebylo to nejhorší. Dcera zemřela na selhání orgánů. Boží mlýny asi opravdu melou a já teď za to pykám,“ vypráví smutný příběh Sandra (43).