„Otěhotněla jsem poměrně brzy, sice náhodou, ale s manželem jsem věděli, že je to tak správně. V 21 letech jsem při studiu vysoké porodila první dítě. Sice jsem školu dokončila s titulem Bc., ale praxi jsem vlastně žádnou neměla a věděla jsem, že v oboru rozhodně nikdy pracovat nechci,“ začíná vyprávět svůj příběh Aneta, která šla na vysokou školu hlavně kvůli rodičům. Oproti škole se v mateřské roli našla, a tak netrvalo dlouho a s manželem si pořídili druhé a následně i třetí dítě. „Role matky se mi líbí. Opravdu jsem si život doma s dětmi užívala. Kdyby to bylo na mně, tak rodím děti ostošest,“ směje se, ale vzápětí dodává, že tři děti jim opravdu stačí. „A právě proto, že máme děti tři a k tomu i dům s hypotékou, tak se musím zapojit do práce i já. Aby to nezůstalo jen na manželovi.“ To je ale ta potíž. Aneta neví, co by měla dělat, kde vydělávat peníze, kde o práci požádat, jak se znovu zapojit. „Neumím nic, než jen vychovat dítě.“

Právě v září nastupuje její nejmladší syn do školky, stejně tak starší skoro šestiletá dcerka, a manžel očekává, že si Aneta přes prázdniny najde práci. Nejstarší syn do školky nechodil, nastoupil rovnou do první třídy. „Popravdě já ani nevím, co hledat. Neumím nic a můj vysokoškolský ekonomický obor je mi k ničemu, když mě to ani nebaví a ze studií už si vůbec nic nepamatuju. A hlavně, kamkoli jsem napsala, tam mi řekli, že chtějí praxi, a tu já nemám. Takže je to takový bludný kruh.“ Před manželem se stydí, a tak se nahlásila na úřad práce, aby jí s hledáním práce pomohl. „Nejhorší jsou ale moje pocity. Jako matka jsem se našla, ale s venkovním, reálným životem nemám zkušenosti. Nevím, jak v něm plavat.“

Stejně jako Aneta se cítí mnoho žen, které roky strávily s dítětem či dětmi doma a čeká je návrat do práce. Většinou do nové práce, protože dnešní pracovní politika firem ještě nedospěla k tomu, aby „svým matkám“ ohledně práce vycházela vstříc a vzdělávala je či jim nabízela možnosti i při rodičovské dovolené. České firmy také navíc mají problém zaměstnávat ženy-matky, protože ty většinou vyžadují flexibilní pracovní úvazky. Přitom se již v mnoha zemích evropské unie osvědčilo podporovat ženy s dětmi. Podle posledních výzkumů jsou navíc ženy s polovičním úvazkem výkonnější a pro firmu přitom ekonomičtější.

„Udělala jsem chybu, že jsem na práci při výchově dětí nemyslela. Všechno mi ale přišlo strašně vzdálené, přitom to uteklo jako voda. Měla jsem si udělat alespoň nějaký rekvalifikační kurz nebo se vzdělávat v oboru,“ myslí si Aneta. V současné době totiž práci hledá neúspěšně. „Já ani nevím, co ze sebe nabídnout, jak se prodat,“ vysvětluje další důvody, proč si práci nemůže najít. Kromě všech výše zmíněných důvodů má Aneta strach i psychický – jestli se ve světě bez dětí osvědčí.

„Neumím si představit, že Toník půjde do školky a já s ním nebudu. Opravdu se děsím toho, jak to budu všechno zvládat. A jak odloučení zvládne Martinka. Šest let byla jen se mnou doma. Nevím, jak se vyrovnat s tím, že moje dvě děti bude vychovávat někdo jiný každý den. Co když to nezvládnou jako já?“ Podobné obavy jako má Aneta má opravdu většina maminek. Je ale potřeba si uvědomit, že dětský kolektiv dá dítěti hodně a že maminka má možnost vstoupit do nové éry svého života a začít znovu myslet na sebe.

Co jste při návratu do práce po rodičovské dovolené zažívaly vy?