I díky tomuto výroku byla žena dlouhou dobu brána ve společnosti jako druhořadá. Proces plození, těhotenství i šestinedělí byl, i přes svou samozřejmost, považován na nečistý. Není divu, že lékařská věda a muži, kteří ji studovali, porodnictví a gynekologii neuznávali jako učení. Porodní báby, které se o ženy staraly, byly sice životně důležité, za jejich zády si ale lidé šeptali, jaké to jsou čarodějnice. Může za to i fakt, že úmrtnost rodiček i dětí byla ve středověku obrovská. Porodní bába si tak nikdy nebyla jistá, zda smrt člena rodiny muž nepomstí podle starozákonního „Oko za oko, zub za zub“.

Nejstarší zmínka o porodních bábách na našem území se datuje do roku 1200, kdy báby pracovaly samostatně a jen v krajních případech si volaly na pomoc chirurgy. Jelikož muži nesměli být při porodech přítomni, lékař přicházel na řadu, až když šlo viditelně o ohrožení života matky nebo dítěte. Ani v jeho přítomnosti však neměla rodička vyhráno. Častěji se o porodních bábách mluví v kronikách od 14. století. Důvodem může být i to, že byly ženy při porodech zkušenější a existovaly již odborné knihy, které praktiky při vedení porodu a následnou péči o šestinedělku popisovaly. Porod tak nebyl takovým tabu. V roce 1348 se porodnictví a gynekologie dokonce učily na Karlově univerzitě v Praze. (Zdroj: https://is.muni.cz/th/zswp6/bakalarska_prace.pdf)

Rozmach příruček o porodech zlepšoval povědomí o možných komplikacích, některé publikace také uváděly přímý návod, jak rodičce pomoci. "Společným jmenovatelem všech těchto (a dalších) spisů byla snaha nabídnout terapeutické postupy použitelné jak při „odborném“, tak laickém vedení porodu. Byla-li rodička otylá, pomoc spočívala v ulehnutí na její břicho. V případě, že neodtekla včas voda, měla bába provést dysrupci vaku."

O kontrole srdečních ozev dítěte, nástřihu či podpoře hráze se v těchto středověkých publikacích zatím porodníci nedočetli. Zajímavostí však je, že jsou v nich i návody čistě neracionálního původu. Zavěšení drahých kamenů na krk nebo na ruku, podkuřování rodidel holubím nebo čapím trusem, urychlení porodu pomocí uměle vyvolaného kýchání, přivázání slepičího srdce na levé stehno nebo podávání odvarů z myrhy a chvojky měly porod ulehčit. (Zdroj: https://www.solen.cz/pdfs/int/2003/03/17.pdf)

Až do doby osvícenství tak ženy rodily na základě podobných příruček, na rodících lavicích vsedě nebo přímo doma v posteli. Císařský řez se téměř neobjevoval, i když někteří historikové spekulují o tom, že "císařem" se narodil Václav I. Lucemburský, nevlastní bratr císaře Karla IV. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Lucembursk%C3%BD)

Jestli bude porod úspěšný, či nikoli, tak záleželo nejvíce na zkušenostech porodní báby a jejího svědomí. Tedy tím, jak dodržovala hygienické podmínky, zda nebyla moc pověrčivá a vyznala se v přírodním léčitelství.