Marcela: Dcera mne šokovala výběrem partnera. Zeť je starší než já!

Věděla jsem, že má naše dcera vážnou známost, ale tvářila se tajemně a rodinnou seznamovací večeři stále odkládala. Už jsme si z ní utahovali, že si asi bude brát ufona, proto ty obavy ze setkání.

Přiznám se, že kdyby byl nastávající naší dcery mimozemšťan, šok by nebyl o nic větší. Naše čtyřiadvacetiletá Markéta nám jako svého budoucího muže představila postaršího, omšelého, vousatého, připlešlého (s výjimkou myšího copánku, který se mu plácal po zádech) profesora hudby. Markéta studuje v posledním ročníku konzervatoře hru na housle. A tenhle rozvedený bezdětný vousáč je jejím profesorem a největší životní láskou, jak pravila. Kromě na housle jí „zahrál“ i na city, takže se do něj zamilovala. Do chlapa, který vypadá jako bezdomovec a je o čtyři roky starší než já!

Při naší první seznamovací večeři jsem nedokázala zakrýt rozčarování. Málem jsem se rozbrečela. Markéta se hned pochlubila, jaký dostala od Alfréda, tak se její houslista jmenuje, krásný zásnubní prstýnek s briliantem. Tak oni se dokonce zasnoubili! A kdy byly zásnuby? O ničem jsme přece nevěděli! Všechno to upekli v tichosti a bez nás!

Také datum a místo svatby už měli domluvené, samozřejmě že na jednom pěkném barokním zámečku, daný byl dokonce počet hostů (zřejmě dorazí celý orchestr), vybrali restauraci, kde se bude konat hostina, dcera už mi ukázala i katalog se svatebními šaty. Prostě všechno pěkně zorganizované – ale bez nás. „A jsme aspoň také na seznamu hostů?“ zeptala jsem se trochu jedovatě. „No, jistě, mami, to je přece samozřejmé. Doufám, že mě jako nevěstu povede tatínek.“

Manžel mlčky přikývl. Hlavou mi proletěla myšlenka, že v tom bude mít oddávající trochu guláš. Manžel je totiž fešák a vypadá o dost mladší než Markétin nastávající. Má husté vlasy, je štíhlý (houslista má trochu bříško) a vysoký (houslista je o půl hlavy menší). Večeře se sice celkem vydařila, muž si s Alfrédem nakonec hezky popovídal, ale když jsme osaměli, dal průchod svým pocitům. „Markéta se zbláznila a ten profesor taky. Postarší bezdětný rozvedený! Okouzlila ho mladá dívka, která mu supluje milenku a zároveň i dceru, kterou nikdy neměl. Ale dělí je od sebe skoro třicet let životních zkušeností a Markéta si jednoho dne najde muže, který jí bude věkem i zájmy blíž.“ „Ale co když to bude jinak?“ oponovala jsem. „On začne žárlit, bude dělat scény, holka nebude smět s kamarádkami ani na kafe, na hlavu jí nasadí pytel, aby na ni nikdo nekoukal.“

Markéta si navzdory všem našim tajným výhradám Alfréda vzala. Byla to honosná svatba a zaplatil ji ženich. Kdo by to řekl, do hudebníka. Alfréd má fajn maminku, Lauru, je jí osmdesát, ale energie má jako mladice. Padly jsme si do oka, potykaly si a svěřily se svými obavami. „Alfi je zamilovaný jako nikdy, na to můžu přísahat, snad ho Markétka neopustí, je tak mladá…“ sdělila mi.

„A co když bude chtít Markétka děti? Vždyť Alfréd už je ve věku dědy. Tohle mi dělá starosti,“ postěžovala jsem si. „Jaké starosti?“ pravila Laura. „Dnes je to hotová móda, starší otcové a mladé matky. Jen se koukni kolem sebe.“ Koukám. A nestačím se divit. Jak tak počítám, novopečených otců ve věku dědečků je opravdu hodně, zejména mezi umělci. Třeba vyzařují nějaké zvláštní fluidum, čert ví. Nebo je hudba afrodisiakum? Pochybuju, že by se Markéta zamilovala do kominíka, který by vypadal stejně omšele a zanedbaně jako Alfréd.

Marcela

SLOVO ODBORNÍKA

* Ty tam jsou zřejmě zdánlivě idylické doby, kdy se mnozí z nás chovali podle jakýchsi pomyslných a obecně sdílených norem. Řada norem se týkala i partnerských vztahů. Dvacetileté neprovdané dívky měly pocit, že jim pomalu ujíždí vlak, ty zdánlivě šťastnější se zhruba do 22 let vdaly a patřičně otěhotněly. Jejich partnerům a zároveň i nastávajícím otcům bylo zhruba o dva roky více. Cokoli, co se těmto normám vymykalo, bylo objektem útrpné pozornosti. Mimo jiné i věkově nerovné vztahy.

* Ne tak dnes! Stačí otevřít kterýkoli bulvární plátek a z jeho stránek na nás jukne sotva zletilá celebritka, která se právě rozhodla spojit svůj život s mužem svých snů. Co na tom, že je již v téměř důchodovém věku?!

* Na uvedený jev lze nahlížet i z druhé strany. Mnozí herci, zpěváci, někdy také politici jako by se nám snažili demonstrovat svou mužnou sílu partnerkami o jednu i více generací mladšími. Pokud jde jen o veřejně známé bytosti, pak si možná pomyslíme cosi o zlatokopkách, případně o mužích, jejichž rozhodování je mnohem více než hlavou ovlivněno úplně jiným orgánem. Když se ale začne „kácet v našem lese“, bere naše shovívavost rychle za své!

* Zvláště, když tím postiženým je některé z našich dětí. Přesto však nemáme jinou možnost než jejich volbu akceptovat. Ani dcera Marcely nerozhodovala o ní, ale především o sobě.

* Mohou vlastně takto věkově nerovné vztahy fungovat? Mohou! Zvláště tam, kde je výrazně starší muž nadán charakteristikami, jimiž může své mnohem mladší ženě trvale imponovat. Chaplin, Picasso, ale třeba i Karlové Gott a Šíp jsou toho dokladem. Ptáte-li se, co chuděra Markétka na Alfrédovi vidí, pak asi to, jak se k ní chová. Svou roli hraje jistě i vztah k hudbě; zčásti v něm může Markéta hledat náhradu za imponujícího otce. Když Alfréd tuto roli zvládne, když ji dokáže mít bezvýhradně rád, přijme-li i roli otce a dědečka v jedné osobě, pak vedle něj může Markéta prožít řadu hezkých let.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek