Bohumila (44): Manžel žárlí na našeho syna, vypadá to, že ho nemá rád

Pyšní tatínkové. Když syn půjde jinou cestou, než si vy představujete. Zůstanete nad věcí ?

Než se nám narodil syn, věnovala jsem svému muži všechen volný čas. Teď ho musím dělit. Manželovi se to nelíbí a spokojený není ani se zálibami našeho kluka. „Ty ho strašně rozmazluješ, všechno mu dovolíš,“ vyčítá mi. Vadí mu, když si Jirka přivede domů pár kamarádů. Není mu po chuti ani to, že chodí na umělecké kroužky, dokonce na tanečky. Kluk je nesmírně pohybově nadaný a tanec ho baví. „Kdyby chodil aspoň na fotbal. Tanečky! Copak to je aktivita pro chlapa? Ještě z něj bude baleťák!“ hudruje manžel.

Sotva si Jirka sedne na chvilku k televizi, aby se podíval na pohádku, muž okamžitě přepne na sport. „Jdi se radši učit a nečum na hlouposti, nebo se pojď se mnou koukat na fotbal,“ řekne. Ale ten Jirku moc nebaví. Radši jde do svého pokojíčku a vezme si knížku.

Když se syn narodil, byl manžel blahem bez sebe. Však jsme se na dítě něco načekali. Bylo mi šestatřicet a už jsem ztrácela naději, že se to někdy povede. Teď však přestávám doufat, že manžel syna pochopí. Nechce připustit, že chlapec může mít záliby, které se tradičně připisují ženám. Každý kluk přece nemusí hrát fotbal nebo hokej. Kdyby se na taneční vlohy svých synů dívali všichni otcové podobně jako můj manžel, byl by světový balet bez významných tanečníků a mužské role by tančily ženy.

Jirkovi je osm a dělá mi radost. Kromě tance chodí i na výtvarku, vyniká v keramice a od září se začal učit hrát na flétnu. Škola mu jde, nosí domů samé jedničky. Co bych za to dala, kdyby to manžel ocenil! Ale on na něm pořád hledá jen mouchy. Že po sobě neuklízí, že mluví moc nahlas, že se něco naotravuje, když žadoní, aby s ním šel na školní taneční představení, což on samozřejmě nemůže, protože je moc zaměstnaný. Ale já vím, že je to jen výmluva.

On s Jirkou nechce chodit nikam. Ani když byl malý. Dalo mi hodně práce přemluvit ho, aby s námi šel alespoň do zoo. Celou dobu se ale tvářil jako kakabus, bručel, že se kluk zastavuje u každého zvířete na hodinu, pořád se na něco ptá a pak otravuje, že chce párek v rohlíku.

Na Jirkovi vidím, že ho tátův nezájem mrzí, ale nevím si s tím rady. Vždyť to bylo vymodlené dítě a navíc kluk. Manžel slavil jeho narození tři dny! Prvních pár týdnů se celý rozplýval, jak se nám chlapeček povedl, ale nadšení ho záhy opustilo. „Tebe už nezajímá nic jiného než dítě, já tu hraju jen druhé housle,“ vytýkal mi. Neměl pravdu, jen jsem měla na manžela méně času než dřív. Už to nebylo samé Miláčku, dáš si po večeři kávičku?, Miláčku, pojď se mazlit!, Miláčku, jen si pěkně odpočiň, já to nádobí umyju. Snažila jsem se ho víc zapojit do péče o domácnost, ale začal stávkovat. „Dřív jsi všechno zvládala, práci i domácnost a ještě ti zbýval čas na mě. Teď jsi na mateřské, máš na starosti jenom dítě a přitom nic nestíháš,“ omílal dokola.

No a tak to pokračovalo. Jirka rostl a manžel místo, aby se radoval, že máme zdravé, šikovné a nadané dítě, byl čím dál nevrlejší. „Ty Jirku nemáš vůbec rád, nepovídáš si s ním, sotva se ho zeptáš, co bylo ve škole!“ vytkla jsem mu. „Co to povídáš? Jasně že ho mám rád, je to přece moje dítě, ale chci, aby z něj vyrostl chlap a ne bábovka. A ty ho v tom plácání báboviček jen podporuješ,“ odpověděl. „To si bude celý život patlat z hlíny  postavičky, foukat do flétny a k tomu tancovat?“

Kamarádka říkala, že manžel na Jirku žárlí, že kritika je jen zástupný problém.

Pravda je, že jsem si muže hodně hýčkala, než se chlapec narodil. Ale ani teď ho nezanedbávám. Co mám udělat, aby to konečně pochopil?

Bohumila

JAK JSOU NA TOM CELEBRITY 

* Slavný představitel neméně slavného inspektora Clouseaua PETER SELLERS byl komplikovaný člověk. Většina jeho kolegů na něj vzpomíná jako na vznětlivého a v další chvíli zase přátelského, každopádně nevyzpytatelného muže. Mnoho jeho problémů pramenilo ze složitého dospívání a ze vztahu s otcem, který měl sklony syna podceňovat. Často ho srážel a tvrdil, že má talent tak akorát k tomu, aby se stal metařem. Matka ho však v jeho hereckém snažení podporovala a právě jí byl vděčný za úspěšnou kariéru. 

* Život s charizmatickým JIŘÍM KODETEM byl komplikovaný. Potvrzuje to i dcera Karolína. S její maminkou se herec rozvedl, když byla malá. Rozvod byl bolestný a na vztahu dcery a otce se to výrazně odrazilo. „Pro mámu jsem byla příliš složitá a nevyzpytatelná, jako je táta, pro tátu zas hloupá, obyčejná a netalentovaná jako máma,“ vzpomínala v jednom rozhovoru. „Jednou mi pustil píseň Edith Piaf a křičel na mě: Ty neslyšíš ten její vnitřní nářek? " Bezpečně vím, že táta neměl hudební sluch, ale seděla jsem jako trubka a nedokázala mu říct: „Co mi to vykládáš, já v té hudbě slyším mnohem víc než jen nářek. Vnímám hudbu, sama ji skládám, hraju na pět hudebních nástrojů." Ne, já jen seděla, mlčela a tvářila se jako ovce.

* Složitý vztah s otcem, slavným slovenským hercem Vlado Müllerem, prožil zpěvák RICHARD MÜLLER. „S mámou jsem dokázal mluvit i o věcech, které bych o otci nikdy neřekl. Nikdy se mnou neřešil ani chlapské věci,“ vzpomíná. Otec od rodiny odešel a se synem se téměř nevídal. Nestihli se smířit ani před jeho smrtí. „Oba jsme byli dvě stejně tvrdohlavé palice. První krok neudělal žádný z nás,“ lituje dnes zpěvák.

* Nadmíru kritický byl k TEREZE PERGNEROVÉ otec, slavný textař. Nešetřil ji, nechválil a to se také podepsalo na její psychice.  Následovalo mediálně dobře známé drogové období. Dnes už je oblíbená moderátorka mnoho let „čistá“ a znovu pracuje. Kdyby její otec žil, možná by na ni přece jen byl hrdý.

Dobrá rada

Chápu, že toužíte po tom, sdílet s manželem radost z úspěchů syna, ale myslím, že se nedočkáte. Buďte šťastná, že máte inteligentní a nadané dítě, uspokojujte jeho zvídavost a chvalte ho, co se do něj vejde, ať ví, že mu fandíte a jste na něj pyšná. Bylo by však dobré, aby měl také mužskou podporu. Zaangažujte dědečky, strýce, kamaráda, aby syn viděl, že jeho výkony pozitivně hodnotí i muži. Je to velmi důležité pro jeho budoucí mužské sebevědomí i onu zralost, která jeho otci tak zoufale chybí.

SLOVO ODBORNÍKA

* Lze předpokládat, že Bohumilin manžel po dítěti netoužil tak silně jako ona a „modlení“ za jeho zrození provozovala sama. Pokud se náhodou přidal, tak jen proto, že nevěděl, co ho čeká. Hlavní pro něj zřejmě bylo zůstat středobodem její péče a rozhodně nepočítal s tím, že by se měl s někým dělit nebo dokonce hrát druhé až desáté housle.

* Bezdětné soužití trvalo hodně dlouho a Bohumila si péčí o manžela uspokojovala své mateřské pudy. To je pro muže nedozrálého a infantilního to nejhorší, co se mohlo stát. Z péče maminky plavmo přešel do péče manželky. Ještě kvalitnější, neboť bylo obohacené erotikou a sexem. Rozhodně ho tak manželství nenutilo dozrát v dospělého a odpovědného chlapa.

* Mít děti je oběť. Krásná, záslužná, ale oběť. Proto by je měli mít pouze lidé zralí – tělesně, sociálně i psychicky. Jen vskutku dospělý člověk je schopen oběti a sebezapření ve prospěch potomstva a je připraven či dokonce touží po tom se o někoho starat.

* Žena to má s rodičovstvím jednodušší než muž. Je spjata s dítětem přímo fyzicky. I velmi mladičké ženy dokážou během těhotenství skokově dozrát a být posléze skvělými maminkami. Vskutku dospělý muž má kapacity na to postarat se nejen o sebe, ale i o další lidi. Kromě lásky k dítěti cítí hlavně odpovědnost za zajištění a ochranu rodiny.

* Musíme však počítat i s tím, že existují dospěle vyhlížející jedinci, kalendářně věku středního i vyššího, a přesto jejich „interiér“ vykazuje různý stupeň infantility. Dítě v nich je sobec, ostatně jako každé dítě. Přes silácké řeči se cítí slabí, nejsou připraveni něco dávat a někomu se obětovat. Nároky světa je obtěžují, chápou je jako nadměrné a nespravedlivé a žádají od okolí péči o svou osobu. Milá Bohumilo, asi již poznáváte svého manžela.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek