Manžel odmala manipuloval s naší dcerou. Chce mít pod kontrolou i její svatbu!

Někteří rodiče se těžko srovnávají s výběrem partnera svých dětí.

Naše jediná dcera Zlatka se bude vdávat. Její ženich je laskavý a pracovitý a ještě k tomu fešák. Milují se a čekají spolu děťátko. Tedy samé dobré zprávy. Ale ne pro mého muže.

Zlatka byla od narození tatínkův mazánek. Chtěl pro ni vždy to nejlepší, jak říkal. Jenže to, co pro ni považoval za nejlepší on, vnímala Zlatka často jako manipulaci a nátlak. „Táta si na mně hojí nějaké mindráky, skrze mě si realizuje svoje představy a vlastně ho vůbec nezajímá, zda to chci taky já,“ postěžovala si mnohokrát. A měla pravdu. Kvůli tátovi se učila hrát na klavír, chodila na atletiku, jeho přání bylo, aby šla na vysokou. Virtuoska z ní není, atletiku dávno nedělá, školu sice vystudovala, ale nakonec se stejně věnuje práci s koňmi a nemocnými dětmi -hipoterapii, která ji zajímala už od střední školy. Není to práce na zbohatnutí, ale ona je spokojená.

Jenže manžel to tak nevidí, pořád Zlatku za její rozhodnutí kritizuje, nechce připustit, že cesta, kterou si zvolila, tedy její vlastní, nikoli ta jeho, je pro ni nejlepší. A tak je to i se svatbou. Říkal Zlatce, že je jeho princeznička, princezna. Když byla malá, vyprávěl jí, jak ji jednou provdá za krásného prince, který bude mít skvostný zámek a truhly plné zlata a drahého kamení. Zlatka se tomu smála. Byla to pro ni pohádka. A truhly plné zlata ji nezajímaly. „A co koně, tati, ty bude mít taky?“ - „Ty bude mít taky. Pod kapotou,“ odpovídal se smíchem. A Zlatka se smála, nedovedla si představit, že by se pod kapotu naší tehdy staré škodovky mohlo vejít stádo koní…

Jenže dcera vyrostla, pohádky skončily a ona si začala psát vlastní příběh. Seznámila se s Ivanem a jeho živými koňmi i s dětmi, které k němu chodí na hipoterapii. Potkala svůj osud. Odešla ze zaměstnání, které ji k smrti nebavilo, a začala pracovat u Ivana. Zamilovali se do sebe a po tříleté známosti se rozhodli, že se vezmou. Zlatka tehdy ani nevěděla, že už je těhotná. Při slově „svatba“ manžel zajásal. Konečně provdá svoji princeznu, s velkou slávou, uspořádá pro ni mega svatbu, takovou, jakou jsme my dva nikdy neměli, pozve na ni všechny příbuzné, kamarády, celou vesnici a snad i televizi. Sám všechno zařídí, pozvánky, fotografy, hostinu na zámku i konvoj vyšňořených aut. Pomůže Zlatce vybrat šaty, aby byla ta nejkrásnější nevěsta. Princezna.

Jaké bylo manželovo zděšení, když mu dcera oznámila, že chtějí mít s Ivanem svatbu malou. Jen s rodiči a svědky. A pak pouze společný oběd v místní hospodě. „Nevyhazuj peníze, tati. Je to moje a Ivanova svatba. Nechceme nic honosného. Jsme spolu už tři roky, takže je to pro nás stejně jen papír pro úřady. Radši vezmi mámu na nějakou dovolenou nebo pozvi zahradníka, ať udělá mamce pořádnou zahradu. Víš, že po tom už roky touží.“

Jenže manžela nezajímá naše dovolená nebo moje zahrada. Chtěl se před všemi vytáhnout, jakou svatbu to dceři vystrojil, svatbu jeho snů, protože my se brali, když jsem byla v pátém měsíci, jen se dvěma svědky. Skromný oběd v hospodě a svatební cesta do garsonky. Manželův sen o obřadu roku nebo snad století se zhroutil. Nezaskví se v očích celé vesnice jako grand. „Dobře, dělej, jak umíš, Zlatko, ale mě na svatbě neuvidíš,“ vyhrožuje. Je naštvaný, zklamaný a neobměkčil ho ani fakt, že bude dědečkem. „Dědečkem? To si tedy Zlatka pospíšila. Tak proto ta skromná svatba, aby nebylo vidět její břicho!“ Zlatka žádné nemá, na rozdíl ode mě, když jsem se vdávala. A je to smutná nevěsta, protože otec s ní přestal mluvit, prý ho zklamala a potupila. Je jí to líto, ale její rozhodnutí se tím nezměnilo.

Jiřina

SLOVO ODBORNÍKA

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog

NEVYŽÁDANÁ POMOC JE NEPATŘIČNÁ KONTROLA

* „Tatínkova holčička“ není jen označení příbuzenského vztahu, ale občas také psychiatrická diagnóza. Zvláště, pokud si tatík do své dcerky promítá nenaplněné touhy a představy. Pro téměř každého otce je náročné, má-li svou milovanou dcerušku přepustit cizímu halamovi. Obvykle se ale s daným stavem věcí časem smíří.

* Manipulace zahalené do líbivého šatu výlučného zájmu o blaho manipulovaného bývají nejhorší. Zlatčin otec se jich dopouštěl již od jejího dětství. Poměrně dlouho se utvrzoval, že má vlastně pravdu. Klavír, atletika, dokonce i vysoká škola - stále se mu snažila vyhovět.

* Kdyby se projevoval jako ryzí despota, měla by to Zlatka o dost snazší. Despotovi se snáze vzdoruje, v krajním případě s ním můžeme jít do otevřeného střetu. Pokud nám však dává najevo, jak to s námi myslí dobře, pak nemáme to srdce poslat ho včas tam, kam by nepochybně patřil. Třeba do háje.

* Oběti podobně manipulativního jednání by si snad měly opakovat jako mantru neustále dokola, že „nevyžádaná rada a pomoc jsou ve skutečnosti nepatřičná kontrola“. Zlatce budiž přičteno ke cti, že se nakonec dokázala otci vzepřít. Od něj je sice kruté a zároveň krátkozraké, že se uchyluje k tak masivnímu emočnímu vydírání, přesto by mu už ve vlastním zájmu vyhovět neměla. Když pro nic jiného, tak proto, že by ho tím utvrdila v iluzi, že zvolená cesta byla ta pravá.

* Její svatba je její svatba, její volba partnera je pouze a jen její věc. Táta si na rozdíl od ní může vybrat. Buď bude trucovat a riskuje, že bude záhy hodně osamělý, nebo se smíří s daným stavem věcí a o dceru tak třeba nepřijde. Pokud se chce vytáhnout před sousedy ze vsi, ať si klidně uspořádá honosnou oslavu narozenin, ať je pohostí, aby měli o čem mluvit a co mu závidět. Zlatce by ale měl dát pokoj a pomalu se těšit na vnoučata. Jinak riskuje, že je bude znát pouze z vyprávění.

Dobrá rada

Jiřina je vinou svého manžela v nezáviděníhodné roli. Bude se muset poprat s konfliktem loajality. Asi by se slušelo, aby byla na straně svého muže. Ovšem jen do okamžiku, kdy by se kvůli tomu musela postavit proti své dceři. Takový podivín a morous nemá na manželskou loajalitu nárok.

Koalice s dcerou bude nepochybně lepší volbou, než kdyby se rozhodla stát za manželem i přesto, že s jeho postoji nesouhlasí. Pokud má Jiřinin muž dceru opravdu rád, určitě časem „vyměkne“. Těžko čekat, že by se omlouval a kál; podobného jednání zřejmě schopen nebude. Možná by úplně stačilo, kdyby časem začal jevit o dceru a o vnouče zájem. Bude-li spojen s respektem vůči její volbě, pak by bylo i od Zlatky pošetilé vykopávat další zbraně.

JAK JSOU NA TOM CELEBRITY

* Tatínek Radek i maminka Hana Gregorová si pro svého syna ONDŘEJE GREGOR BRZOBOHATÉHO představovali jinou partnerku než PR manažerku Johanu Indrákovou. Takže když se v roce 2008 konala romantická svatba, ženichovi rodiče na ní chyběli. Nakonec sice tchýně s nevěstou zakopaly válečnou sekyru a našly společnou řeč, ale manželství stejně nevydrželo. „Už jsme se měli jen rádi,“ vysvětlil rozchod Ondřej, který se dnes vyhřívá v náruči krásné manželky Taťány Gregor Kuchařové.

* Na svatbu svého syna ONDŘEJE BROUSKA s dcerou prvního československého kosmonauta, herečkou Annou Remkovou, nepřišel herec Otakar Brousek ml. Pozvánku prý dostal, ale vymluvil se na natáčení seriálu Ulice. Učinil tak prý proto, že jednoduše přijít vůbec nechtěl. Přátelí se totiž s Ondřejovou bývalou partnerkou Adélou Gondíkovou a jejím bratrem Daliborem, s nímž hraje v divadle. Vztah syna s Annou Remkovou tedy údajně od začátku neschvaloval.

* Děti MARTINA STROPNICKÉHO z prvního manželství vztah svého otce s herečkou Veronikou Žilkovou neschvalovaly. Syn Matěj se nakonec na jejich svatbě objevil, ale dcera Anna chyběla kvůli pracovním povinnostem. „Děkuji všem, že jste přišli, i když to pro některé bylo těžké,“ říkala svatebním hostům nevěsta a dost možná její slova byla určena právě manželovým dětem.

* Zpěvačka BEYONCÉ nepřekousla svatbu svého otce s modelkou Genou Charmaine Avery. Opustil její matku poté, co ji dlouhodobě podváděl, a tuhle zradu mu dcera nedokázala nikdy odpustit. Proto na veselku nepřišla.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek