Jak najít lásku, když vám už není náct, se dozvíte v galerii.

Nastoupil k nám do firmy na pozici „senior manager“. Je mu pětačtyřicet, takže k seniorům má daleko, ale takové už jsou názvy moderních postů. Padl mi do oka hned po nástupu do firmy. Hnědé chytré oči lemované hustými dlouhými řasami, napadlo mě, že jich je pro muže škoda, stejně jako těch krásně vykroužených, plných a skoro ženských úst. Hříšná myšlenka, jak asi líbají, mě napadla okamžitě.

Jejich chuť jsem okusila asi po třech měsících, po dlouhé poradě, která skončila v nedaleké vinárně. Byl to osudový polibek, alespoň pro mě, jako by mne nikdy nikdo v životě tak krásně a vášnivě nepolíbil. Nebo jsem na to už zapomněla? Manželství již před lety sklouzlo do stereotypu a ze sexu se stala jen tělesná hygiena. Nedá se říct, že bych tím nějak strádala, vlastně jsem si ani neuvědomovala, že mi něco chybí.

Ale ten polibek všechno změnil. Byla bych skočila s Vladimírem, tak se kolega jmenuje, okamžitě do postele, kdyby tam nějaká byla. Krátce na to se našla v bytě jeho kamaráda. A v ní jsem prožila naprosto úžasný sex.

Začala jsem být Vladimírem doslova posedlá. Nedokázala jsem na nic jiného myslet. Doma jsem se chovala jako robot a občasné milování s manželem jsem snášela jen s myšlenkami na Vladimíra. Začala jsem žárlit na kolegyně, které s ním flirtovaly, trpěla jsem jako zvíře při pomyšlení, že se miluje se svou ženou, protože byla hezká a milá, jak jsem zjistila na jednom firemním večírku, kam jsme měli přivést i partnery. Vedle Vladimíra mi ten můj připadal jako vycpaný méďa z výlohy bazaru. Obtloustlý, neohrabaný, poněkud omšelý a ani trochu roztomilý.

Vášeň k Vladimírovi mě zbavila soudnosti. Věděla jsem, že se chovám jako blázen, když tajně šmíruju, která z kolegyň s ním něco projednává za zavřenými dveřmi. Na milování s Vladimírem jsem se těšila jako dítě na zmrzlinu, úplně se mi vypínal mozek. Lásku jsme si nikdy nevyznali, ale ta moje musela prýštit ze všech mých pórů, čišela mi z očí, z každého doteku. Až mi jednou po milování Vladimír řekl: „Já ti nemůžu vrátit tu lásku, kterou mi dáváš.“

Ležela jsem v jeho náručí a mlčky polykala slzy. Bylo mi jasné, co to znamená. Moje touha pro něj byla přítěž, břemeno, moje zamilované pohledy, letmé doteky, záminky chodit za ním xkrát denně do kanceláře mu šly na nervy. Vladimír nechtěl problémy. Chtěl jen nezávazný sex. Skončili jsme to, ale moje vášeň neztratila na intenzitě. Pro změnu ho teď ze srdce nenávidím. Šlápl mi na srdce jako slon.

Existuje odvykací kúra na nešťastnou lásku, která se pro mě stala drogou?

Drahuše, Brno

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Paní Drahuše není jistě první, bohužel ani poslední, komu se něco takového přihodilo. Nejenže se zamilovala, ale její zamilovanost se pro ni stala doslova drogou. Vše by bylo zdánlivě idylické, kdyby neměla závazky vůči své rodině, kdyby její milenec nebyl tak trochu ženatý a kdyby intenzita jejich emocí byla zhruba totožná. Vladimír měl v sobě alespoň tolik soudnosti (případně zbabělosti), že ji nechtěl nechávat příliš dlouho v bludu o oboustranně osudovém vztahu. Bylo to od něj poněkud kruté, možná se však svým vyznáním snažil zachránit alespoň zbytky vlastního manželství.

Možná byl příliš zbabělý a pohodlný na jakoukoli zásadnější životní změnu. Podle všeho nebyl jeho úlet s Drahuší ani zdaleka premiérou, spíše jednou z řady repríz. Zpětně mu třeba bude kapku vděčná.

Odvykací kúra na zamilovanost mívá podobné rysy jako odvykání si od jakékoli jiné drogy. Chvíli nás trápí abstinenční příznaky. Nejíme, nespíme, na nic nedbáme a patřičně teskníme. Stejně jako u jiných návykových látek je, ale možno hledat nějakou substituční drogu. Chemie však většinou nepomůže. Náhradní drogou by rovněž neměl být jiný milenec, ale smysluplná životní náplň. Nové hobby, pomoci může i cestování, případně koťátko či štěně. Náhradní objekt, na který je možné uvolněné emoce zaměřit. Pozitivně může působit i větší fyzická námaha, mimo jiné proto, že se při ní vyplavují endorfiny (hormony dobré nálady).

Nešťastnou lásku lze tedy třeba i „vyběhat“.