Nezakazujte mobily ani tablety, hrozí šikana. Tento postup od závislosti ochrání

Pavilon č. 28 v pražské Psychiatrické nemocnici Bohnice je dětské oddělení. Běžně se tu nachází kolem 20 dětí s různými psychickými poruchami. Dva chlapci jsou zde načas proto, že příliš vysedávali u počítače. Extrém? Ne tak docela. Jde o stále častější problém dnešních adolescentů. „Od té doby, co jsem dostal počítač, tak mě to chytlo,“ říká 17letý Martin, jenž je na šest týdnů hospitalizován v bohnické léčebně a o svém problému se rozhodl promluvit. „To mi bylo nějakých osm devět let. Nejdřív jsem hrál dětské hry, ale jak jsem starší, baví mě hlavně střílečky. Ze začátku to bylo v pohodě.“

Martin tím myslí, že zprvu jako většina dnešních teenagerů sice trávil u počítače, s tabletem nebo s mobilem v ruce spoustu času, ale nepohltilo ho to natolik, aby zanedbával ostatní povinnosti a záliby. Zlom přišel ve 12 letech. „Seděl jsem u toho celý den,“ pokračuje. „Bavilo mě to tak, že jsem třeba ani nechtěl jít za kámošema. A tak pořád dokola. Začal jsem i simulovat, abych nešel do školy. Ta potřeba pařit pořád stoupala. Prospěch jsem měl ještě celkem normální, tři trojky, nějakou čtyřku, horší to bylo na učňáku v prváku. Rodiče to brali špatně. Že sedím jen u počítače a nic nedělám.“

Tak jako většina dospívajících, kteří propadnou počítačům, hrám a internetu víc, než je zdrávo, Martin vypadl z reálného světa. Netušil, co chce v životě dělat, a žil vesměs virtuálně. Nemá teď rád běžný styk s lidmi a když někam jde, je nesvůj. Nyní opakuje první ročník v oboru obráběč kovů.

KDYŽ TO NEJDE VYPNOUT

Problémy u Martina vygradovaly v období, kdy se s rodiči přestěhoval do jiného města. Tehdy ztratil ještě víc zájem o dění v okolí a s kamarády komunikoval výhradně po síti. Před pobytem na psychiatrii to prý bylo tak, že vstal, nasnídal se, zapnul počítač a vypnul ho až večer. Takhle trávil 13 hodin v kuse, každý den. Je logické, že mezi ním a jeho rodiči docházelo k častým konfliktům a vypjatým situacím. Matka naléhala, ať počítač vypne, Martin byl podrážděný, jeho život nikam nesměřoval, hádky byly na denním pořádku.

Propadal depresi… Nakonec se musel obrátit na odborníky. V době naší návštěvy měl za sebou čtyři týdny pobytu na dětském oddělení. Má zde nastaven pevný režim, k počítači se nedostane. Maximálně v rámci výuky ve škole, která zde funguje přímo na oddělení. A rozdíl? „Byl bych rád, kdybych počítač omezil i doma. Abych tam šel jen ráno nebo večer a mezitím zvládl dělat něco jiného. Snad mi to vydrží.“

Většina dětí s podobným problémem dochází za odborníky ambulantně. Pokud to nezabere, je nutná terapie s hospitalizací. Výhoda je, že mají pevně stanovený režim, kdy vstávají každý den ve stejný čas, po snídani následuje škola, pauza na svačinu atd. Důležitá je i medikace, nezřídka jsou potřeba léky na úzkost.

NÁCHYLNÍ JSOU INTROVERTI A SAMOTÁŘI

Obecně se tento jev nazývá chorobná závislost, přičemž ve věku mezi 11 a 14 lety je počet takto nemocných dětí odhadován na jedno procento, u starší mládeže na dvě procenta, ve skutečnosti to ale může být až 10 procent, což ukazují různé další studie na toto téma. Nemůžeme však hovořit o pravé závislosti. „Ta je většinou na nějaké látce, substanci, jako je alkohol nebo drogy,“ upřesňuje MUDr. Světlana Kroftová, jež těmto dětem v bohnické nemocnici pomáhá a aktuálně léčí i Martina.

„Podobně jako patologické hráčství na automatech jde o náhražkové nutkavé chování a říká se tomu excesivní hraní počítačových her a videoher. Často vzniká tak, že děti k němu utíkají před nežádoucími pocity a zklamáním. Dá se říct, že si tím vyplňují volný čas. Mají také problémy vyřídit si povinnosti, obstát ve škole, připravovat se na školu, vyplnit si smysluplně svůj volný čas. Počítač je náhražka.“

Závislost na počítači, internetu a hrách je až důsledek, je to únik. Náchylné k ní jsou děti s emocionálními problémy a rovněž ty nadprůměrně gramotné, introvertní jedinci nebo samotáři. Nelze tedy říct, že do problému může sklouznout každý teenager a že by rodiče měli počítače, tablety a herní konzole zakazovat. To prostě ani není možné.

Co vše se děje se závislým dítětem?

„Začíná selhávat v běžném životě,“ popisuje Světlana Kroftová. „Víc a víc zameškává školu. Jak si dlouho do noci hraje, prostě ráno nevstane. Objevují se poruchy nálady a přidává se agresivní reagování. Vyvíjí se nějaká potřeba, kterou musejí uspokojit. K tomu se projevuje nedostatek pohybu, přidává se obezita, špatné držení těla, a proto i bolesti páteře a riziko cukrovky. A k tomu emoční poruchy, výkyvy nálad, deprese, poruchy spánku. Roste riziko agresivního reagování, je vyšší vznětlivost a dítě má potíže v komunikaci.“

ŽIVOT NENÍ JAKO HRA!

Mladý člověk se stále víc izoluje a při setkání s realitou pak trpí úzkostí. Ve světě her, internetu a sociálních sítí je totiž lehké navázat intimní konverzaci, o to těžší je to pak v reálném životě. „Často sem přijdou kluci, kteří nemají za sebou v sedmnácti letech žádný intimní vztah, mají potíže se školou a projevuje se u nich sociální úzkost. Z jakékoli nové situace. Místo toho, aby to pro ně byla výzva, je to pro ně stres,“ dodává Světlana Kroftová.

„A zaznamenáváme nové trendy: zažila jsem dívčinu, která nebyla schopná odlepit se od Facebooku na mobilu,“ vybavuje si lékařka. „Dopisovala si s přítelem a vypadla úplně z životního režimu. Rodina ji přivedla k nám do ambulance. Pak jsem zažila dívku, která si se svým přítelem telefonovala a esemeskovala každý den v noci do tří do rána a kvůli tomu nechodila do školy. V dotykovém mobilu je dnes vše, a tak se podobné nutkavé chování začíná přesouvat tam.“

NA PROBLÉM ZADĚLÁNO I U PŘEDŠKOLÁKŮ

Ačkoli se závislost na elektronice a problémy s tím spojené týkají spíše dětí v pubertě, může postihnout i mnohem mladší ročníky. Před časem na to upozornil britský list The Daily Telegraph, když uvedl příběh nejmenší zaznamenané pacientky, teprve čtyřleté dívenky! Velice záhy se jí totiž do rukou dostal iPad a doslova jí učaroval. Rodiče si všimli, že když jí zařízení po půl roce začali brát, byla sklíčená a plačtivá.

Lékař Richard Graham, který se problematice delší dobu věnuje a holčičce nastavil terapii, vidí problém v tom, že děti mají přístup k internetu a mobilům skoro od narození. Vidí je u rodičů, navíc se touto hračkou mají zabavit, když na ně tatínek nebo maminka nemají čas. Pokud se jim tato hračka vezme, reagují výbuchy hněvu. S růstem se pak problém jen zhoršuje. Richard Graham před čtyřmi lety vytvořil první britský program pro léčbu závislosti na technologiích.

A není sám. Speciální semináře se začínají objevovat i u nás. První se pokouší zavést do praxe psycholog David Šmahel, jenž působí na Fakultě sociálních studií v Brně. Jde o dvouměsíční kurzy pro rodiče a děti, které mají pomoct řešit rodinné konflikty navázané na internet. Jde i o situace, kdy dítě používá internet zcela normálně, jen rodič to už považuje za závislost.

Jak tedy poznat, že je už něco v nepořádku? Pokud se v důsledku užívání internetu objevuje konflikt mezi dítětem a školou, rodinou nebo přáteli. Dalšími kritérii jsou: význačnost internetu v dětském životě (to, jak často o něm hovoří), zhoršení nálady v okamžicích, kdy je off-line, recidiva a tolerance, kdy dítě potřebuje stále více času na internetu, aby dosáhlo uspokojení, které z něj má.

ZÁVISLOST NA NÁKUPU I NA PORNU

Poruchy chování a psychické problémy u adolescentů v dnešní době způsobují další, na první pohled nevinné fenomény. To, že jim podléhají právě děti, je dáno tím, že u nich je rozvoj závislosti mnohem rychlejší než u dospělých, mají menší životní zkušenosti a naopak větší sklon riskovat. Mají také vyšší potřebu hledat nové podněty, testovat hranice a projevuje se u nich tendence experimentovat. Náchylnější jsou samozřejmě ti, u nichž se vyskytují další psychické poruchy.

Mezi novější závislosti patří třeba shopaholismus neboli závislost na nakupování. Z 80 procent se týká dospělých žen, ale už i dospívající děvčata kupují věci, které nepotřebují – jediným důvodem je přání zaujmout ostatní ve škole. Problém je to ve chvíli, kdy se vyvine až neovladatelná touha nakupovat, a to víc, než si dítě může dovolit. Aby mohlo i nadále uspokojovat své touhy, začne rodičům krást peníze. K psychiatrům se tyto dívky dostávají s poruchami chování, protože v rodinách dochází ke stále častějším konfliktům.

Mezi novější závislosti patří i cybersex nebo sexting (sexuální vyjadřování pomocí elektronické komunikace) a časté sledování porna. Je přirozené, že u mládeže jde o jednu z nejvyhledávanějších volnočasových aktivit. Háček je v tom, že v některých případech může jít už o nutkavé jednání a dospívající se na tyto aktivity upne více, než je zdrávo. Opět jde o to, že dotyčný začne odkládat své povinnosti a u lékařů se takové dítě objeví s rodiči, když příliš často vysedává u počítače. Nebo dojde k nebezpečnému utrácení. „S manželem jsme synovi našetřili 20 000 korun s tím, že to použije na studijní účely. Říkal, že si zaplatí doučování z angličtiny, nakoupí učebnice, sbírky úloh a tak a za zbytek koupí notebook do školy. Jenže jsem zjistila, že všechny peníze utratil za placené porno,“ zní jeden z příspěvků na anonymní internetové poradně.

V ojedinělých případech se problém provalí v souvislosti s deliktem. Tak jako v případě 14letého Brita, který byl závislý na pornu a nejspíše v důsledku toho znásilnil teprve čtyřletou holčičku. Podle soudu, který se případem zabýval, bylo chlapcovo jednání impulzivní a ovlivnila ho sledovaná pornografie. Jde samozřejmě o extrém, ale je zřejmé, že snadná dostupnost lechtivého obsahu a jeho vliv na děti nejsou zcela probádány.

„Jsme uprostřed ohromného sociálního experimentu, takového, který mění životy mladých lidí po celém světě. Nikdy předtím neměly děti a mládež úplný přístup k tvrdému pornu,“ pronesla před časem profesorka sociologie, Američanka Gail Dinesová, jež se problematikou dlouhodobě zabývá, a dodala: „Mnozí skončí jako závislí na pornografii. Porno zadarmo je totéž, jako kdybych stála před střední školou a zadarmo rozdávala cigarety a alkohol. To by dovoleno nebylo, tak proč není pornografický průmysl víc regulován?“

NETHOLISMUS

* První obsáhlejší vědeckou práci na toto téma publikovala Margaret Shotton v roce 1989. Ve své studii sledovala závislost na počítači u dobrovolníků z Velké Británie, kteří se sami za závislé označili.

* Pojem závislost na internetu vyslovil poprvé newyorský psychiatr Ivan Goldberg v roce 1995. Zahrnuje nadužívání internetu, problémové užívání počítače nebo patologické používání her. Někdy se uvádí pojem netholismus. Nakolik je to závislost, porucha nebo přehnaný zájem, se odborníci přou.

* Posedlost technologiemi se sice začala zkoumat už v roce 1930 s šířením rádia a v roce 1960 po vzniku televize, ale o slovo se hlásí zejména v současném digitálním věku. 

CO DĚLAT, ABY VAŠE DÍTĚ NEBYLO ZÁVISLÉ NA POČÍTAČI?

* Zakázat počítač, herní konzoli, tablet či mobil dnes není možné a ani nemá smysl. Mladý člověk tyto technologie potřebuje. Izolací od nich bychom ho spíš vystavili šikaně!

* Je vhodné postupovat v duchu „můžeš denně na hodinu“. Rodiče by měli sledovat, jestli přílišné trávení času s hrami či internetem není náhražka. Zdravé a pod kontrolou je to v případě, že syn/dcera přijde ze školy, chvíli je na počítači, ale pak se věnuje dalším činnostem, sejde se s kamarádem/kamarádkou, jde na kroužek apod.

* Rodiče mohou některé internetové stránky omezit a měli by si s dětmi povídat, o čem je dobré na síti komunikovat.

* Odborníci radí neumísťovat počítač do dětského pokoje. To ale dnes pomůže jen v případě, že je potomek zvyklý vysedávat u pevného PC. Hry a internet jsou už i v mobilu…

Další články

čtenářů si právě čte tento článek