Junko Furuta byla sedmnáctiletá dívka z japonského města Misato. Studovala střední školu, měla kolem sebe spoustu kamarádů a čekala ji nejspíše hezká budoucnost. Podle okolí sice ráda chodila na večírky a nijak se nezdráhala strávit noc s tím, kdo se jí líbil, muže si ale pečlivě vybírala. Dvořit se jí začal i spolužák Hiroši Mijano, o kterém se vědělo, že je napojen na yakuzu a tak se ho všichni báli. Kromě toho byl dost hrubý, a když se mu někdo znelíbil, neměl problém ho dlouhodobě šikanovat. Junko ho tehdy odmítla a celá záležitost pro ni byla smetena ze stolu.

Ještě ten samý den, když byla Junko na cestě ze školy domů, ji srazil mladík na kole a z místa činu ujel. Zatímco se dívka sbírala, přispěchal k ní jiný mladík, který se jí ptal, zda je v pořádku, pomohl jí sebrat věci ze země a řekl, že ji odvede domů, aby se jí nic nestalo. Junko mu důvěřovala a šla s ním, v parku nedaleko jejího domu ji ale mladý muž zatáhl do křoví a omámil. Dívka se probrala až v domě Juzuru Ogura, onoho "zachránce". To byl ale teprve začátek strašného příběhu. Spolu s Juzurem byl v domě také Nobuharu Minato, ten, který Junko srazil na kole, Jasuši Watanabe a Hiroši Mijano, zhrzený svůdník.

Pod tlakem dívku donutili, aby zavolala svým rodičům, že utekla a na pár dní zůstane u své kamarádky, aby byli v klidu. Rodičům Juzura řekli, že jde o jeho kamarádku, která se u nich schovává před násilnickými rodiči, ale že není nutné volat na policii. Ogurovi později přiznali, že jim to bylo podezřelé, ale báli se svého vlastního syna napojeného na yakuzu a tak nic neřekli. Když už nebylo možné dívku skrývat v pokoji Juzura, odvedli ji do sklepa, kde byla další více než měsíc. Celkem byla dívka vězněna 44 dnů, během nichž byla odhadem 400 krát znásilněna. Nejen samotnou čtveřicí ale i různými předměty, mezi které patřili kleště, nůžky, rozpálené žárovky, dřevo a tak dále. Do konečníku jí strkali rachejtle, které odpalovali. Nutili ji jíst šváby a pít vlastní moč. Když odmítala, pálili ji cigaretami a kleštěmi ji rozdrtili a utrhli jednu bradavku. Zbídačenou dívku nutili, aby před nimi masturbovala a tančila erotický tanec.

Kromě toho ji opakovaně bili, pověsili ji za ruce a použili ji jako boxovací pytel, zaživa jí vypálili levé oko, na břicho jí pouštěli z výšky činky, čímž jí poškodili orgány. Bili jí hlavou o betonovou podlahu a také ji mlátili golfovými holemi. Jednou se Junko skoro podařilo utéct, ale než dosáhla svobody, jeden z násilníků ji chytil za vlasy a za trest jí polili nohy benzínem a zapálili. Dívka je žádala, aby ji už konečně zabili, ale její věznitelé se jí za to jen vysmáli. Podle výpovědi jednoho z pachatelů byla týden před smrtí v takovém stavu, že trvalo hodinu, než dolezla pár metrů k díře, kam vykonávala potřebu.

Čtyři zrůdy jí slíbili, že ji pustí na svobodu, když nad nimi vyhraje ve hře mahjong, dívka i přes to, že měla otok mozku a musela být již zcela mimo, hru přece jen vyhrála (poměrně jasná ukázka inteligence čtveřice trýznitelů) a muži ji za to zbili železnými tyčemi natolik, že upadla do šoku a druhý den zemřela. Mladíci její tělo dali do barelu a zalili ho betonem. Mysleli si, že jsou perfektně kryti a na jejich čin se nikdy nepřijde. Parta však zanedlouho znásilnila další dívku, které se povedlo utéct a udat je, policie pak pachatele dopadla a postupně rozkryli i případ Junko. Během vyšetřování policie zjistila, že o tom, že dívku čtveřice vězní, vědělo dohromady okolo sta lidí, všichni se však báli jejich napojení na mafii, protože mladíci vyhrožovali, že pokud někdo něco řekne, nechají zabít jejich rodiny.

Pokud se domníváte, že za tento nelidský čin dostali všichni dostatečné tresty, není tomu tak. Mladík, v jehož domě se vše odehrálo dostal pouhých 9 let vězení, Hiroši, vůdce celé party dvacet let a zbylí členové pouhopouhých šest let. V současné době běhají všichni na svobodě pod novými jmény. Důvodem pro nízké tresty byl nízký věk pachatelů a dost možná i jejich napojení na japonskou mafii. V Japonsku je uvaleno embargo na jména kvůli nízkému věku a média tak měla zákaz napsat reálná jména pachatelů, druhý den se však v novinách objevila s komentářem, že pro zrůdy zákony neplatí. Jeden z mladíků také u soudu řekl, že si byl vědom toho, že dívce ubližují, ale netušil, že tak moc a měl dojem, že dívka simuluje.

Matka Junko se poté, co se dozvěděla všechny okolnosti smrti její dcery, zešílela a zbytek života strávila v psychiatrické léčebně.

O případu byly napsány dvě knihy a natočen film, který je podle mnoha lidí téměř nesledovatelný kvůli věrohodnosti činů. O to horší je uvědomění si, že tato zrůdnost se opravdu stala, ba co víc, podobné věci se bohužel dějí a my o nich často ani nevíme...