Lesie Cartelli: Přežila požár i smrt rodičů. Dnes zná tajemství šťastného života

Lesie Cartelli
Více fotografií k článku:
22 fotografií

Když se podíváte do očí Lesie Cartelli, uvidíte v nich ohromnou sílu, radost ze života a také odvahu poprat se naprosto s čímkoli, co ji v životě potká. Aby také ne, díváte se totiž ne ženu, která v dětství přežila výbuch plynu, o vlásek unikla smrti a celý život prožila s rozsáhlými popáleninami po celém těle, včetně obličeje. Podstoupila mnoho operací, při kterých jí byla po částech transplantována kůže. Její duše se ale hojila mnohem déle než tělo. 

Lesiin život byl od dětství krásný. Narodila se do rodiny milujícím rodičům, kteří ji podporovali ve škole, v kroužcích, zkrátka ve všem. Pak ale přišla nehoda a život celé rodiny Cartelliových se změnil. Při výbuchu plynového topení v domě Lesiiných rodičů zahynuli její rodiče, i mladší bratr a sama Lesia utrpěla velice vážná zranění. Několik dní byla v komatu a když se z něj probrala, s hrůzou zjistila, že její rodina je po smrti a její tělo je z více než 60 % popálené a to včetně v podstatě celého obličeje. Lékaři dělali co mohli, dávali dívce kožní štěpy, transplantovali ji kůži z nepoškozených částí těla na obličej, věnovali jí extrémní péči a Lesiin obličej se postupem času zahojil více než dobře. Jsou ale jizvy, které se stále nemohly zacelit. Ty na duši.

Lesia se dlouhé roky trápila kvůli tomu, jak vypadá, ve škole se jí děti posmívaly a Lesia mezi lidi chodila jen když opravdu musela. Ačkoli obličej se hojil více než dobře, děti si na ni stále ukazovali a říkali jí, že je zrůda. Dnes přiznává, že velmi často myslela na sebevraždu, nakonec se ale dostala do rukou skvělé psychoterapeutce, která ji ukázala jinou cestu. Cestu sebepoznání a sebelásky. Lesia se začala věnovat sama sobě, uvědomila si, že jedině ona má tu moc vybojovat své místo na zemi. Uvědomila si, že teprve když ona sama přijme sebe takovou jaká je, teprve tehdy ji přijmou také ostatní a věnovala spoustu času tomu, aby se začala mít ráda taková, jaká je. Vzala si zpátky život, o kterém si myslela, že je již v nenávratnu a začala to učit další dívky, které prožily něco podobného. Postupně se její snaha vyvinula v organizaci Angel Faces (Andělské tváře), která je tu pro každou dívku, která má za sebou traumatický zážitek, většinou spojený s ohněm, či jiným druhem popálenin. 

Program organizace Angel Faces trvá sedm dní. Během sedmi dní dokáže Lesia v dívkách znovu probudit chuť do života a sebelásku. Během oněch sedmi dnů společně dívky sdílejí své příběhy, regresí se vrací do traumatického zážitku a pracují s ním. Několikahodinovým díváním se do zrcadla docházejí k přijetí svého nového já a otevírají své duševní možnosti, jak dále žít a hlavně se navzájem podporují. Po sedmi dnech odcházejí dívky se třemi základními pravidly pro svůj život: Překonat svůj strach z toho, že nebudou přijaty; Přijmout to, kým jsou; Mít nadšení z nového života. 

Zpětně Lesia říká, že výbuch, který jí vzal rodiče byl největším požehnáním jejího života: "Samozřejmě, že mi rodiče chybí. Chybí mi každý den, ale uvědomuji si, že všechno co se stalo, smrt mých rodičů a moje zranění, to všechno bylo zkrátka nutné proto, abych já mohla pomáhat ostatním dívkám. Beru to jako své poslání. Léčit jejich duše. To je totiž něco, co žádná transplantace ani kožní štěpy nedokáží. Všechny dívky jsou úžasné a silné a já jsem šťastná, že se mohu denně setkávat s tak skvělými bytostmi." 

"Než jsem potkala Les, nechtěla jsem žít. Jako malé miminko jsem byla polita kyselinou a tři roky jsem se na sebe nepodívala do zrcadla. Nenáviděla jsem svůj obličej a i dnes mívám slabé chvilky. Lesia mi ale dokázala, že jsem jedinečná a talentovaná. Hraju teď na housle a i když vím, že kariéra modelky na mě nejspíš nečeká, kariéra houslitky třeba ano... i když... ani ten modeling úplně nezatracuji," směje se šestnáctiletá Xiaoli, která programem prošla. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek