Jmenuji se Iveta a musím přizat, že jsme se s partnerem dlouhá léta marně pokoušeli o dítě. Touha přivést na svět nový život, vychovávat a milovat vlastní dítě pohlcovala každou naši myšlenku. Ale navzdory četným pokusům zůstávaly naše sny o rodičovství nesplněné.
Pak se ale navzdory všem předpokladům stal zázrak. Zjistila jsem, že jsem konečně těhotná! Byla to nepopsatelná radost, o které jsme si mysleli, že už nepřijde a nikdy ji nezažijeme. Byli jsme tak šťastní, že jsme se o naše radostné zjištění podělili s našimi blízkými a přáteli.
Místo radosti přišla jen nekonečná bolest
Jenže život má někdy docela kruté plány. Místo vysněného dítěte přišel potrat - nepředstavitelná bolest, která zničila naše sny a nechala nás topit se v moři smutku. Nebudu zastírat, že mě docela pohltila prázdnota, všechno na světě pro mě tak nějak potemnělo.
Dalších pokusů o těhotenství se totiž už bojím. Srdce mi svírá strach z představy další takovéhle tragédie, a tak ten na chvíli zapálený mihotavý plamínek naděje, že se stanu matkou, už nejspíš úplně vyhasl.
Smiřuji se s myšlenkou života bez dětí
Ale když už mě život naučil, že nemohu předvídat, co mě čeká, snažím se najít útěchu v podpoře svých blízkých. Možná nastal čas, kdy budu muset přijmout možnost života bez dětí, což je vyhlídka, která mě naplňuje hlubokým smutkem. Musím se s tím prostě smířit a vážit si požehnání, která mě obklopují.
Doufám, že bolest, kterou cítím, jednoho dne ustoupí a já najdu klid na cestě, po které mám kráčet. Do té doby se držím lásky a podpory těch, kteří mě milují, a proplouvám každým dnem s nadějí, že čas nakonec zacelí i ty nejtěžší rány.
*Jméno bylo změněno z důvody ochrany soukromí.