Jak probíhaly potraty ve středověku a jak se na ně pohlíželo z právního hlediska

Za potrat hrozilo zahrabání zaživa nebo probodnutí srdce kůlem.
Za potrat hrozilo zahrabání zaživa nebo probodnutí srdce kůlem.

Etická stránka umělého přerušení těhotenství je dodnes předmětem mnoha žhavých diskuzí. Zastánci potratů přitom obvykle obviňují jejich odpůrce ze zastaralého, středověkého myšlení. Naskýtá se otázka, jak se středověk vlastně k potratům stavěl.

Středověké myšlení samozřejmě vycházelo z křesťanského učení, je však vhodné si uvědomit, že křesťanské učení nebylo nikdy zcela jednotné. Jednotliví myslitelé se sice shodovali v názoru, že lidská bytost se skládá ze smrtelného těla a božské duše, neměli však jasno v otázce, kdy přesně se duše k tělu připojuje: zda se tak děje přímo v okamžiku početí, nebo až v určité fázi vývoje plodu.

Postupem času převládl názor, že duše vstupuje do těla 40. dnů od početí. To bylo velmi důležité pro posuzování případů, kdy se žena pokusila plod ze svého těla "vyhnat". Vyvolání potratu ve velmi rané fázi těhotenství mohlo být považováno za lehčí zločin, protože při něm nebyl usmrcen oduševnělý tvor. Zato vyhnání plodu ve vyšším stadiu vývoje bylo vnímáno stejně jako vražda novorozence a trestalo se zahrabáním zaživa, probodnutím srdce kůlem, nebo v nejlepším případě stětím.

Všechno ale záleželo na dané době a rozhodnutí místní vrchnosti. V nejlehčích případech se trest za potrat mohl rovnat "jen" potupnému vyhnání z města.

Ani hrozba trestu smrti však ženy a dívky neodradila od pokusů zbavit se nechtěného plodu. Nejzoufalejší skupinou byly děvečky či služky, které k pohlavnímu styku donutil jejich pán. Kdyby dívka hospodáři nebyla po vůli, riskovala výpověď. Jakmile však otěhotněla, pán levobočka nechtěl a dívku nechal v hanbě.

Takové nešťastnice se pak snažily těhotenství přerušit různými způsoby, od těžké fyzické zátěže přes horké koupele a pití bylinkových lektvarů až po zaříkávání a čarovné amulety. Tyto lidové rady předávaly z generace na generaci místní báby, i když tím samy riskovaly obvinění z čarodějnictví. Solidarita s dívkami "v hanbě" nicméně byla podle všeho v lidových vrstvách silná. Starší ženy nakonec mohly mít pro dívky "v hanbě" mnohem větší pochopení než církevní hodnostáři a soudci, kteří podobný problém v životě nikdy řešit nemuseli.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky