Hana: Partner mé vnučky byl pozván na rodinnou oslavu, opil se a už se neukázal

Má váš partner velkou rodinu ? Tak pozor, ať to zvládnete.

Je nás jako kobylek. Máme s manželem čtyři děti, ty mají celkem šest potomků. K tomu přičtěte partnery a jejich rodiče, sourozence… Když se všichni sejdeme, je to jako na pouti.

„Do toho blázince si snad ani nemůžu Vráťu přivést,“ postěžovala si moje dosud neprovdaná nejmladší pětadvacetiletá dcera Adéla. Vráťa je její perspektivní přítel, chodí spolu už skoro rok, ale zatím nám ho ještě nepředstavila. Nejenom, že je nás tolik, ale ač jsme Češi jako poleno, doma bývá často hotová Itálie. Manžel je pruďas, já jsem taky horkokrevnější povaha a temperament po nás zdědili i naši potomci s výjimkou Adély. Možná právě proto, že byl u nás doma pořád rachot, je hodně introvertní. Dcerka usoudila, že musí svého milého připravovat na tu naši famílii pozvolna, ale nikdy to nevyšlo. U nás se prostě dveře netrhnou a s manželem si občas, jak se patří, vjedeme do vlasů. Nakonec jsem navrhla, že nejlepší bude neotálet a vrhnout Vráťu rovnýma nohama do víru událostí. Podle pravidla - hoďte ho vody, však on se plavat naučí.

Nejstarší dcera slavila narozeniny, pětačtyřicátiny. Tak si říkám, tohle je příležitost! Vráťa aspoň všechny pozná a uvidí, do čeho jde. Adéla měla výhrady, bála se, aby to pro něj nebyl šok. „Třeba bude, děvče, ale ty si s protišokovou terapií poradíš,“ pravila jsem optimisticky. A tak ho na rodinnou slávu pozvala. Informace už měl, věděl, že je nás hodně a že jsme hlučná rodina, ale skutečnost evidentně překonala všechny jeho představy. Sešlo se nás dvacet čtyři, z toho osm nezletilců.

Malé děti jsou zvyklé na společnost, na každého nového příchozího se těší a nejinak tomu bylo i v tomto případě. „Tak to je ten Vráťa, co si vezme naši Adélu,“ zahlaholila nejstarší Betyna. A aniž by dala povel, celá smečka se na mládence radostně vrhla. Byl z toho úplně hotový, podobný útok nečekal. Děti hned - jdeme si hrát na schovku, jdeme střílet z luku, jdeme k rybníku. Pověsily se na něj jako hrozny, málem ho to skolilo.

Všichni kromě Vráti se mohli potrhat smíchy, on ale upadl do rozpaků a vůbec nevěděl, jak se zachovat. A jak by ne. Jedináček, žádná drobotina se v jeho rodině nevyskytuje. „Vráťo, ještě si to rozmysli,“ halekal na něj můj zeť. „Ještě máš čas z téhle smečky zdrhnout,“ smál se od ucha k uchu. „Tak jdeme, kámo, připijme si na tykačku,“ dodal bodře.

Vráťa si s Honzou připil, nebo si spíš opatrně loknul vína, na tváři stále kamenný úsměv. Adéla se tvářila, jako by ještě nevečeřela. Už tušila, že jde do tuhého. Vráťa se nakonec namazal, jak zákon káže, nejspíš ze zoufalství, druhý den měl strašnou kocovinu a nevylezl z postele. Dcera za mnou přišla a bylo na ní vidět, že není v pohodě. „Mami, já se bojím, že jsme to s tím seznamovacím večírkem přepískli. Vždyť ty naše děti jsou hotová antikoncepce! A to jsme plánovali rodinu co nejdřív po svatbě. Já vím, všichni se milujeme až za hrob, nikdy se nenecháme ve štychu, ale z pohledu toho mého suchara jsme naprosto šílení…“

No, co vám mám povídat. Vráťa sice Adélu neopustil, ale oznámil jí, že se svatbou není třeba spěchat, napřed ať si spolu užijí trochu cestování, svobody, co takhle na tři týdny někam k moři? Oba to prý už potřebují… Uplynuly dva měsíce a Vráťa nepřišel ani na kafe. Má prý moc práce. Co si o tom mám myslet?

Hana

JAK JSOU NA TOM CELEBRITY

* Velkou a divokou rodinu má VERONIKA ŽILKOVÁ. Ke svým čtyřem potomkům přidala dvě děti z dětského domova, a tak v dobách, kdy všichni žili pod jednou střechou, bylo u nich pořádně rušno. „Kdyby člověk dostal v porodnici k dítěti individuální návod, všech následujících konfliktů a chyb by byl ušetřen. Stačilo by nalistovat příslušnou kapitolu, a výchovný krok by proběhl s úsměvem,“ svěřila se herečka v jednom ze svých sloupků. „Kéž bychom takovou příručku měli. Nemáme. A tak se musíme vztekat, trápit a instinktivně hledat správná výchovná řešení.“ Přiznává, že i u nich doma je občas Itálie a nápadníci její dcery Agáty z toho někdy bývali zmatení. Jakub Prachař to, zdá se, ustál.

* Velké rodiny se nebojí herecký pár LUCIE BENEŠOVÁ a Tomáš Matonoha. K synovi Luciánovi, kterého má Lucie ze vztahu s hercem Filipem Blažkem, přibyl syn Štěpán, dcerka Lara a Sára, kterou si manželé vzali do pěstounské péče. A protože Sára má ještě  starší sestru Veroniku, přibrali do rodiny i ji - jen s tím rozdílem, že chtěla zůstat ve škole v Plzni, takže přes týden je v dětském domově a na víkendy jezdí za svou novou rodinou do Prahy. U Benešovýchch-Matonohových, tak je pořádně rušno.

* Modelka HEIDI KLUM má o rozruch postaráno. Má čtyři děti a přiznává, že občas je třeba zvýšit hlas. „Děti musí mít řád, když ho máte, pak je všechno snadnější. Když zlobí, je třeba být pevný a stát si na zásadách,“ říká.

* „Jsem z velké rodiny, bylo nás doma deset dětí, takže jsem přirozeně také toužil po velké rodině. Potřebuju mít doma živo a rozruch, klid mě nebaví,“ liboval si před lety herec MEL GIBSON, který si se svou bývalou ženou Robyl pořídil dokonce sedm dětí. Pak se ale jeho život změnil. Drogy, alkohol, rozvod, nová žena, další dítě a rozchod. S bývalou manželkou a dětmi se moc nestýká, protože ho nechtějí vidět. 

Dobrá rada

Vráťa se rozhodně nemusí bujarých sešlostí zúčastňovat, ale zároveň by neměl Adéle v kontaktech s původní rodinou bránit. Pod podmínkou, že budou přiměřené a s jejich soužitím slučitelné. Společná rámcová představa o jejich frekvenci je ale nezbytnou podmínkou. Budou-li mít někdy v budoucnu společnou domácnost, pak je přinejmenším sporné, zda by Adélčini příbuzní měli být u nich častými hosty. Vráťa by podobné návštěvy zřejmě vnímal jako zhoubné nájezdy loupeživých nomádů.

SLOVO ODBORNÍKA

V rozverné rodině se nesmělý může i utopit

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog

* Vrh potenciálním nápadníkem do vody v blahé naději, že se tak naučí plavat, je sice oblíbená, často však vysoce riziková sportovní disciplína.

* Postupné osmělování by asi bylo mnohem prozíravější. Začít by se dalo setkáními v menších skupinkách, v lepším případě na neutrální půdě. V kavárně, restauraci…

* Šoková terapie má sice některé výhody, zároveň však také neočekávaná rizika zvýšené odúmrtě. Vráťa snad zatím přežil, ovšem jeho víra v perspektivu vztahu s Adélkou utrpěla pár hlubokých šrámů. Pro spokojené soužití je totiž podstatná mimo jiné i shoda v očekávání partnerů. Ta se obvykle formují v původní rodině, některé odlišnosti se překonat dají, jiné mohou být legitimním důvodem k pochybám o naději na společnou budoucnost.

* Vráťa s Adélou by si tak měli předem ujasnit, jaká míra kontaktů s příbuznými je pro ně únosná. Jak často, kde, kdy, kdo a s kým. Nic proti, pokud by se Adéla zúčastňovala rodinných sešlostí alespoň někdy bez Vráti. Třeba tehdy, když by počet očekávaných účastníků byl nad rámec toho, co je on ještě s to bez zdravotní újmy unést. Dejme tomu těch, kdy by se sešel jen jednociferný počet příbuzných.

* Podmínkou je, aby se s tím smířil i zbytek Adélčiny rodiny. To může být pro někoho dost těžké. Jak jinak rozumět Hančinu povzdechnutí si, že již uplynuly dva měsíce, a Vráťa nepřišel ani na kafe. Možná mě budete považovat za vztahového barbara, ale proč by měl!? Jen proto, že se to od něj tak nějak čeká? Nebo proto, že to je v rodině jeho skoro vyvolené dobrým zvykem?

* Pokud bude Adéla se svým nastávajícím v koalici a dopřeje mu právo kontakty s její rodinou redukovat na občasná zdvořilostní setkání, pak je může čekat docela nadějná společná budoucnost. Kdyby však kvůli tomu měla trpět nějakým ujímáním a tlačila by na něj, aby se přemohl a do rodiny více zapadl, pak riskuje, že Vráťa sice zapadne, ale někam úplně jinam než do jejich poněkud příliš rozverné rodiny.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek