Eva: Už rok jsem nemluvila s mámou, moje dětství bylo peklo, pak mě znemožnila

Myslíte si, že největší peklo na zemi vám může připravit tchyně? Kdepak. Nejhorší bývají války s vlastní matkou.

Vztah matka-dcera je totiž podle psychologů nesmírně komplikovaný a ovlivňuje životy jich obou. Týká se jejich sebevědomí, vztahů i zdraví. Pokud je v pořádku, může dceru i matku posílit pro přečkání všech životních traumat, pokud jej ale něco narušilo, je zničující.

Třicetiletá Eva má druhou zkušenost. Poslední rok nepromluvila se svojí mámou a teprve teď, když je těhotná, zvažuje, že jí o budoucím miminku řekne. „Nejsem si ale jistá. Možná počkám, až se narodí, a pak si to rozmyslím. Nestojím o její rady pro těhotenství a vůbec nestojím o žádné její rady,“ přiznává.

Její máma, která bydlí na opačné straně republiky, jí sice občas posílá SMS s dotazem, jak se má, a taky jí někdy volá, ale Eva telefon nezvedá a na zprávy neodpovídá. „Vůbec se mi nelíbí to křesťanské přikázání ´cti otce svého a matku svou´. To určitě vymyslel někdo, kdo měl rodiče v pohodě, a ne dva blázny, kteří si dělali ze života peklo a pak ho dělali i svým dětem.“

Moje dětství bylo peklo

Evini rodiče jsou dva bohémové, kteří na sebe žárlili a pořádali si navzájem nekonečné scény. Otec v Eviných deseti letech měl scén dost a našel si jinou. A to byl signál pro Evinu mámu, aby začala dohánět, co „kvůli dětem“ zameškala, jak jim vysvětlila. V praxi to znamenalo, že je nechávala často večer doma samotné a vracela se druhý den ráno. Občas nenakoupila a nechala jim peníze, aby se nějak postaraly samy. Eva i bratr to v deseti a dvanácti letech dokázali, ale Eva jí to nemůže zapomenout. „Následovala série různých strýčků, co nám nosili čokoládu. Čím jsem byla starší, tím víc jsem to nenáviděla.“

Eva se nemohla dočkat, až se bude moct odstěhovat.

O její mámě se sice nikdy nedalo říct, že by se o děti vysloveně nestarala nebo je neměla ráda, ale ony cítily, že přednost dává novým a novým mužům. „Byla jsem šťastná, když jsem v devatenácti vypadla a nemusela se na to dívat. Máma začala hodně stárnout, taky kvůli svému způsobu života, a začala se líčit a oblékat vysloveně trapně. Nosí minisukně a vysoké kozačky, je tím ve městě pověstná. Nechci s jejím způsobem života mít nic společného.“

Zkazila mi nejhezčí den v životě

Máma Evu nevybavila ani schopností najít si dobrého partnera. Teprve v osmadvaceti našla muže, který stál za sňatek a chtěl si ji vzít. Eva se přemohla a na svatbu pozvala oba rodiče. Táta byl v pohodě, ale máma to nezvládla. „Neumíte si představit tu ostudu. Už jen jak přišla oblečená, jako nějaká šlapka! A pak se napila a začala obtěžovat každého chlapa, co tam byl. Bylo jí jedno, že jsou to moji kamarádi o pětadvacet let mladší,“ říká hořce Eva. Podle ní jí máma zkazila nejhezčí den života a rozhodla se, že jí to neodpustí. „Proč bych za ní měla jezdit a dívat se na tu trapárnu? Jenom by mi to připomínalo ty večery, kdy jsme byli s bráchou sami doma, báli se a hrozně si přáli, aby už přišla.“ Zatímco její bratr se s matkou stýká dál, Eva to nedokáže. „Možná nás miminko usmíří. Ale zatím se na ni jenom hrozně zlobím.“

Psychologové upozorňují, že nejtěžším obdobím pro vztah matka-dcera je dceřino dospívání.

V té době je dcera nejkritičtější, přestává si o matce myslet, že je uspokojivá, ne-li dokonalá, a hledá na ní chyby. Dívky se totiž v té době samy stávají ženami a vůči matce se vymezují. Často odmítají cokoli, co matka dělá nebo říká, i když to není takový extrém jako v případě Evy.

Bývá to tak, že dcera slyší všechny matčiny návrhy a otázky jako příkazy. A matka naopak nevnímá dceřiny výlevy jako utajenou prosbu o pomoc, ale jako věčné stížnosti a konflikty. Pokud se vyvine vztah v pubertě špatně, je pravděpodobné, že bude narušen na další desetiletí a bude se dávat jen těžko dohromady.

Některé osobnostní typy matek vztah navíc zásadně komplikují.

Je to třeba matka-narciska, která dítě miluje, jen když je perfektní. Běda, když dcera nevypadá perfektně nebo nemá samé jedničky. Matka takzvaně histriónská zase věčně střídá nálady, pláč následuje smích, takže děti nevědí, na čem jsou. Matka superkritička děti podceňuje a sráží jim sebevědomí větami typu „na tu školu nemáš, v tomhle máš velký zadek, ten kluk je pro tebe moc dobrý“. Úzkostná matka zase děti příliš svazuje a nedovolí jim nic svobodného. Neustále je peskuje a vydává rady a pokyny.

  • Podle psychologů ve vztahu s matkou pomůže si uvědomit, že ať je matka jaká chce, s největší pravděpodobností má dceru ráda.

Jen svou lásku dává najevo podivnými způsoby. Může to být dáno právě charakterem nebo dokonce psychickými problémy. Velmi úlevné je ale si uvědomit, že to matka prostě lépe neumí, i když se velmi snaží. Jakmile dcery přijmou toto stanovisko, budou se jim konfliktní situace zvládat podstatně lépe. A také není nutné všechny konflikty řešit. Je možné je nechat být a netrápit se jimi, stejně jako minulostí, kterou nelze změnit.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek