Elisa (29): Nevěděla, co se životem, tak utekla. Teď cestuje a učí to ostatní

Vylézt na vulkán byl prý jeden z nejsilnějších zážitků.
Více fotografií k článku:
19 fotografií

Když navštívíte Elisin instagramový účet, musíte oněmět úžasem. Místa, která navštívila, lidé s nimiž se potkala, všechno je to tak nesmírná nádhera, že se člověku až tají dech a přistihne se nejspíš při pocitu závisti. Jak se do těchto míst mladá dívka ale dostala? Její příběh, který se nyní zdá jako pohádka, byl ale plný bolesti a hledání sebe sama. Teď je šťastná a učí to další lidi. 

Když bylo Španělce Elise 24 let, dokončila vysokou školu. Měl to být nejšťastnější den jejího života, ona ho ale proplakala ve svém pokoji. "Dodělala jsem školu a najednou jsem nevěděla, co se sebou. Neměla jsem žádný plán, žádné koníčky, vlastně ani moc kamarádů. Moje máma mě celou dobu na škole jen nutila do učení. Absolvovala jsem sice s červeným diplomem, ale co z toho. Netušila jsem, co budu dělat dál a nikdo nechápal proč brečím," svěřuje se nyní téměř třicetiletá žena. Její matka jí okamžitě zařídila místo jako koncipientce v advokátní kanceláři. Do práce chodila Elisa nešťastná a domů se vracela bez nálady a často uplakaná.

"Máma pořád nechápala proč nejsem šťastná a spokojená, byla jsem přece v dobré práci, za hezké peníze a nebyl nejmenší důvod abych byla pořád v depresi. Jenže já byla a bylo to čím dál horší. Ráno jsem se budila s přáním, abych byla mrtvá. Všechno bylo zahalné jako v mlze a já byla naprosto neschopná se usmát na prodavače v obchodě. Nakonec mi kamarádka doporučila svou terapeutku. A stačilo jedno sezení." Terapeutka přiměla Elise podívat se hluboko do svého nitra a během jediného sezení obě zjistily, že Elisiným největším snem není mít dobrou práci v advokátní kanceláři, ale vidět kus světa. 

"Když jsem to řekla mámě, plakala. Nechápala, co udělala špatně, proč nemůžu mít normální práci, jako všichni ostatní lidi. Já jsem jí vysvětlila, že holt prostě nejsem jako ostatní lidi, sbalila jsem si krosnu a svoje ukulele a vyrazila. Uznávám, že prvních pár dní bylo opravdu těžkých, stopem jsem dojela do Valencie, k moři a tam jsem tři dny spala na pláži. Neměla jsem moc peněz a tak jsem za celé tři dny snědla jenom pár sendvičů. Pořád jsem jen brečela a přemýšlela, co to dělám, proč utíkám do rodiny, od dobře placené práce, proč nejsem šťastná tam, kde jsem byla, jako většina lidí okolo mě a pak přišla Juanita. Bylo jí padesát tři, neměla boty a její kamarád byl třínohý pes Chico. Povídala si se mnou hrozně dlouho a vyprávěla mi, že když jí zemřel syn, nevěděla, co si počít a tak utekla z města, kde vyrostla a začala cestovat. Projela stopem celou Evropu a zamilovala se znovu do života. Živila se prodáváním korálkových náramků, jeden za euro. Právě Juanita mi vrátila chuť do života a já jsem se rozhodla, že budu jako ona." Od té doby Elisa projela téměř celou Evropu i Asii a jižní Ameriku. Na každém místě se seznámila s někým, kdo jí předal nějaké moudro a ona se snaží šířit chuť cestovat a lásku k životu i mezi ostatní lidi. Pořádá přednášky, semináře, vysvětluje lidem, jak snadné je vydělávat peníze v jakémkoli místě na světě jen tím, že máte otevřené srdce a oči. 

Místa, která viděla, věty, které slyšela a rána do kterých se probudila, jí totiž nikdo nesebere a jsou cennější než všechny diplomy, které kdy kde dostala. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek