Manžel není žádná neduživá třasořitka, je to kus chlapa. Přesto si vzal do hlavy, že mu v těle řádí všechny možné choroby a nejspíš má smrt na jazyku. Začalo to tím, že vážně onemocněl Petrův bratr a po dlouhém trápení zemřel na zhoubný nádor. Byl to první případ v jejich rodině, žádný jiný příbuzný rakovinu neměl.

Chápu, že se Petr začal starat o své zdraví, které dříve zanedbával, a vítala jsem to. Nikdy před tím nedržel diety, moc necvičil, často se rád napil, ale po bratrově smrti úplně změnil styl života. Měla jsem radost, že se konečně umoudřil. Avšak postupně se jeho starost o kondici měnila v posedlost. Příznaky byly plíživé a já je ze začátku brala na lehkou váhu. Třeba když si na internetu vyhledal bolesti hlavy (občas jimi trpívá) a došel k názoru, že má nádor na mozku. Řekla jsem mu, že bolest hlavy ještě neznamená zhoubné onemocnění. Rozzlobil se, že jeho chorobu podceňuju a že si nejspíš přeju, aby umřel a mohla jsem po něm dědit. Takový nesmysl!

Nakonec šel na CT vyšetření - bylo úplně v pořádku. Vůbec tomu nechtěl věřit a zdálo se, že je dokonce zklamaný. Začal se bedlivě pozorovat a sebemenší problém považoval za nástup těžké nemoci. Protože to s dietami už opravdu přeháněl, začal ho bolet žaludek a dostavily se zažívací potíže. A tak opět zapátral na internetu a samozřejmě usoudil, že tentokrát si rakovina vybrala jeho útroby. Propadl panice. Přiměla jsem ho, aby si nechal udělat gastroendoskopické vyšetření - výsledek byl opět negativní. Nechápal to, vždyť je mu špatně, má bolesti, tak jak to, že lékaři nejsou schopni najít příčinu jeho utrpení!? Zlobil se na neschopné doktory i na mě, protože s ním dostatečně nesoucítím. Nakonec usoudil, že mu pomůže jedině alternativní medicína a začal se pídit po léčitelích.

Rozhodně nechci tvrdit, že jsou všichni podvodníci, ale ten Petrův na mě dobrý dojem neudělal. Především mu nakukal (a vzal si za to slušné peníze), že má oslabenou imunitu a že za jeho potíže můžou bakterie, jež číhají všude, klikou od dveří počínaje a záchodovým prkénkem konče. Z Petra se stal ze dne na den maniak na čistotu. Ruce si myje snad 50krát denně a ještě si je oplachuje v dezinfekčním roztoku. Na kliky sahá pouze papírovým kapesníčkem, venku nosí rukavice, a kdyby se nestyděl, bude chodit po ulici s rouškou. Tak si alespoň chrání obličej kapesníkem.

Denně povléká postel

Stěžuje si, že si z něj v práci dělají legraci, protože si denně dezinfikuje klávesnici počítače a telefonní sluchátko. Zásadně a nikomu už nepodává ruku. Na obědy do jídelny nechodí, co kdyby byly talíře a příbory špatně umyté.

Náš intimní život je v troskách, protože bych se před každým milováním musela zřejmě celá prolít kyselinou, aby ve mně nezůstal ani jeden jediný bacil. Petr se přestěhoval z ložnice do své pracovny.

Denně si luxuje postel a mění ložní prádlo. Už mu ho odmítám prát, takže si pere sám a pračka u nás vrčí od rána do večera. Nechodíme do kina ani do divadla, všude přece číhají bacily. A naše konverzace? Ta se točí jen a jen kolem nemocí.

Když řádila prasečí chřipka, byl mezi prvními očkovanými, ale i tak se klepal strachy, že onemocní, neboť bacil zmutuje a jeho postihne úplně nový druh chřipky, na kterou není žádný lék a smrt bude nevyhnutelná.

Obávám se, že Petr je opravdu nemocný, ale hypochondrií. Tuto možnost si však vůbec nepřipouští, blázen jsem prý já. A nejspíš nebude daleko od pravdy, protože z takového soužití mi co nevidět opravdu přeskočí.

Drahomíra

Špatně vyšetřený pacient

Odpovídá psycholog PhDr. Petr Šmolka

  • Život hypochondrů není peříčko. Jejich krédo zní, že zdravý člověk v podstatě neexistuje, vždy je to jen špatně vyšetřený pacient. V jejich jednání však zpravidla není účelovost, nechtějí nikým manipulovat; oni skutečně prožívají úzkost. Spouštěčem často bývá (tak jako u Petra) vážná choroba v okolí nebo třeba vlastní neurčité zdravotní problémy, jimž věnují nadměrnou pozornost a tím jejich příznaky zesilují.
  • Hypochondry bychom neměli zaměňovat s takzvanými tyrany nemoci, kteří využívají slabost či chorobu jako prostředek manipulace.
  • Ano, jde o nemoc duše. Pak ale nemůže pomoci žádné přesvědčování, nýbrž jen psychiatr, případně psychoterapeut. Za hypochondrovo trápení zčásti můžou i sami lékaři. To oni by měli včas rozpoznat, že další somatická vyšetření jsou zbytečná, a pokusit se získat pacienta spíše ke spolupráci s „lékaři duší“.
  • Co má ale dělat chudák Drahomíra? Rozhodně vzdát pokusy o rozumnou debatu a vsadit spíš na žádost typu: „Mám tě ráda, vím, že se trápíš, pokud však chceš, abych s tebou zůstala, tak zkus ještě toho psychiatra (psychoterapeuta). Udělej to prosím kvůli mně!“