Někdy to až vypadá, jako by si naše ratolesti schválně vybíraly jen potraviny bílé a béžové barvy. Obvykle nemají potíže s pečivem, pokud na něj nenamažete nějakou podivnou marmeládu, zamilují si těstoviny, na nichž ovšem snesou jenom nastrouhaný sýr - červená rajčatová omáčka jim celý pokrm znehodnotí. Bez obav slupnou kukuřičné křupky nebo sušenky z racionální výživy, většinou nepohrdnou ani libovým masem z kuřete nebo rybím filé. Ale tohle přeci nemůže jíst člověk pořád dokolečka, říkáte si. Kde jsou tolik potřebné vitamíny z čerstvých darů země?
Co je zelené, nesmí mi na talíř
Podle odborníků na dětskou výživu může být problém skutečně v barvě. Plody ovocných stromů hrají jasnými barvami, mnoho druhů zeleniny je věrné svému nadřazenému názvu a vyznačuje se barvou zelenou. Ta je u dětí v případě jídla oblíbená asi nejméně. Maminky se někdy pokusí drobečky obelstít a nasekají do karbanátků trošku kapusty nebo špenátu. Jediným výsledkem ovšem je, že se oběd protáhne na hodinu, protože dítka karbanátky pečlivě preparují a se zručností chirurga oddělí od masa každou zelenou nitku.
Nedůvěra k zelené a případně i červené či oranžové barvě jídla je podle vědců člověku vrozená, jasné barvy totiž v přírodě varují před nebezpečím a často naznačují jedovatost. V období mezi 18 a 24 měsíci se u dětí projevuje tzv. neofobie, což bychom mohli přeložit jako strach z dosud neznámých potravin. Ve starých dobách, kdy lidé žili v těsném sepětí s přírodou, neofobie zabraňovala malým dětem trhat neznámé bobulky a chroupat listy potenciálně jedovatých keřů, pomáhala tedy dosud nerozumným ratolestem přežít i bez neustálého dozoru matek. Dneska je ale tato vychytávka přírody spíš na škodu. Místo jedovatých keřů jsme doma obklopeni dobrůtkami ze supermarketu a otrava hrozí akorát tak v případě některých pokojových rostlin.
Jezte společně
Z výše uvedených poznatků vyplývá, že s navykáním dětí na zelené a červené potraviny bychom měli začít už před 18. měsícem. A protože se děti v tomto období nejvíce učí nápodobou, měli bychom jim jít příkladem a zdravá jídla jíst s nimi. Vůbec si totiž nepomůžeme, když jim budeme vnucovat jablko, zatímco sami do sebe tláskáme hranolky s párkem. Dítěti bude logicky připadat divné, že jíme něco jiného než dáváme jemu. Nechceme ho náhodou otrávit?
Úplně nejlepší je, když prcka necháte, ať s vámi sdílí talíř. Sice vás to donutí obezřetněji vybírat potraviny a do jídla si neobrátíte slánku (a ano, tu vařenou mrkev budete muset jíst i vy), ale trocha sebezapření se vyplatí: dítko si přirozeným způsobem zvykne jíst barevné plody a nebude je v budoucnu považovat za nejedlé.
U starších dětí, které už důsledně selektují bílé potraviny od barevných, se dá doporučit jedině trpělivost. Nenuťte, ale nepřestávejte nabízet a jděte příkladem. Trocha zdravé stravy nakonec neuškodí ani vám.