Eva (52): Dcera dělá ze svých dětí vegany. Odnáší to jejich zdraví.

Nejste si vědoma chyby ve výchově a přece se děti v dospělosti staví proti vám? To není nic neobvyklého. Jak ale citlivě zasáhnout, když zahání svou vlastní rodinu do extrémů a ohrožují zdraví svých dětí?

V dceři jsme od mala pěstovali kladný vztah k přírodě i ke zvířatům. Chodila pomáhat do psího útulku, později měla brigádu v kočičí kavárně, zapojovala se různých ekologických projektů, studovala na zemědělské univerzitě v Praze. Když ale z jídelníčku začalo mizet maso a postupně i vejce nebo sýry, na které si potrpěla, zpozorněla jsem. O pár měsíců později mi hrdě oznámila, že etické důvody jí dovedly právě až k veganství. A cítí, že jedině tak může být její "poslání" vůči přírodě kompletní. Vždy, když jsem chtěla něco namítnout, doslova mě utloukla argumenty a musím říct, že i já jsem si díky jejímu novému způsobu stravování oblíbila pár nových jídel. Vypadala zdravě, nic jí nescházelo, v jídle byla skutečně důsledná a měla jasný plán. Časem jsem si zvykla. O tři roky později otěhotněla, čekala dvojčátka. Přechod na běžnou stravu jsem považovala za zcela samozřejmý. Bohužel se tak nestalo a já dlouhých devět měsíců trnula hrůzou, jestli dostala miminka během těhotenství od matky vše potřebné a narodí se zdravá. Do porodu probíhalo všechno bez problémů, peklo začalo vzápětí.

Nedbala rad

Kojila jen sporadicky, mléčné příkrmy neuznávala, ignorovala doporučení pediatra o pozdějším zařazování zeleninových kaší. I přes její nedostatečnou a nepřiměřenou péči se děti vyvíjely dobře a jen s běžnými zdravotními problémy. Jak děti rostly, toužila dcera po cestování a zážitcích, vnoučci u mě trávili každou volnou chvilku. Když ale zjistila, že nerespektuji její postoj a v nestřežené okamžiky dětem dopřávám to, s čím ona nesouhlasí, přestala mě i s dětmi navštěvovat. Mrzelo mě to o to víc, že jsem jim nekupovala hloupé cukrovinky, ale připravila jsem maso nebo jednoduchou vaječnou pomazánku.

Citlivé řešení

Bydlela s rodinou v sousedním městě, a tak se ke mně občas donesly informace, jak žijí. Ne všechny zprávy byly pozitivní. Po kruté masáži zvenčí o zanedbaných dětech mi došla trpělivost a jela jsem je navštívit.  Ona se mnou odmítla mluvit, ale dopřála mi chvilku s kluky o samotě. Byli hubení, s šedavou kůží, měli rozlámané nehty a tenoučké zoubky. Šikulové, ale na pohled mě děsili. Odešla jsem mlčky a cestou domů se mi po tvářích kutálely slzy. Nevím, jak dál.  Mám se nenápadně zmínit na sociálce nebo se doprošovat dceři a zkusit ji přesvědčit?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky