Ve své době byla považována za krasavici, není tedy divu, že když její manžel odjel na služební cestu, užívala si pozornosti jiných mužů. Celý život hledala lásku. Takovou, která ji podlomí kolena a rozbuší srdce. Manžel Josef Němec, kterého jí vybrala matka, touto láskou rozhodně nebyl. Patnáctiletý věkový rozdíl a odlišné povahy udělaly z domácnosti Němcových domácnost italskou. Navíc prý Němec nešel daleko pro ránu. Jednou ho za násilí dokonce Božena udala na polici. I přesto mu porodila čtyři děti. Historici se shodují, že jejího manžela ale nemůžeme očerňovat. Díky němu se totiž Božena dostala do vlasteneckých kruhů, seznámila se s významnými osobnostmi a po její smrti její knihy ještě navíc propagoval.

Barbora nebyla typickou ženou obrozenecké společnosti. Nechtěla stát u sporáku, říkala, co jí slina na jazyk přinesla, a chytře argumentovala. Je tedy jasné, že svému muži v této puritánské době dělala ostudu, a že si Josef mohl několikrát u doutníku vyslechnout, že není pravý muž, protože mu přerůstá přes hlavu jeho manželka. A přerůstala. Půjčovala si peníze, které často jen tak rozházela a navíc ještě kouřila. Pomluv byla plná Praha. Roznášely je jednak dámy, kterým překáželo, že Němcová přitahuje jejich syny nebo manžely, a jednak sami muži, kteří od ní slyšeli odmítnutí. Jak je možné, že se tento bouřlivý život neodrazil v její tvorbě? Jak to, že nikdy svůj životní styl, v němž od ní manžel nemohl chtít, že ho bude v uklizeném domě čekat s večeří, protože raději psala, tančila nebo koketovala s místními bohémy, nějaké postavě nepřipsala? Možná se ani jí v hloubi duše až tak nelíbil. Možná toužila po tom klidu, který z jejích děl prýští, nebo po pohádkovém "...a žili šťastně až do smrti".

„Vdala jsem se jednak z vlastního nerozumu, jednak z dobře míněného přemlouvání matčina a Němcova. Jak krásným, jak nádherným představovala jsem si život po boku milovaného muže, leč ten život mně určen nebyl. Zbyla mi jediná vášeň — láska k mým dětem, a pro tu trpěla jsem výsměchy, všechny sprostoty, pro tu obětovala jsem se otroctví, jež je často horší než otroctví v Americe.“ Tak popsala své manželství v dopise paní Adele v roce 1856. Nakonec se opravdu zamilovala. Postupně do čtyř mužů, kteří ji ale stejně opustili. Nezbývalo jí nic jiného, než lásku prožívat prostřednictvím své fantazie.

Jak to tak v době Národního obrození bývalo - po její smrti se nekonvenční česká spisovatelka začala formovat do tvaru nevinné světice a národní mučednice. Z Josefa Němce se stal tyran, který se Boženu snažil zlomit do jeho představy ženy v domácnosti. Málokdo si však uvědomuje, že i když žili na hranici chudoby, Božena se mohla realizovat. Mohla svobodně psát, konverzovat v salónech, starat se o své děti a koketovat s muži. Nemusela nikomu sloužit a být v práci "od nevidím do nevidím." Mohla se stát nesmrtelnou spisovatelkou s tajemným úsměvem na tváři, kterou naše děti nenazvou jinak než "Božka". (Zdroj: www.cs.wikipedia.org, Mravní stránka milostného života Boženy Němcové, www.novinky.cz, kultura, leden 2021, www.history.ahaonline.cz, profily, leden 2018)