Již od dětství chtěl být Anthony buď doktorem, nebo vojákem. Shodou okolností se mu splnilo obojí a v šestadvaceti letech nastoupil jako vojenský medik ve své první misy v Afgánistánu. Bohužel při této misy, během záchrany svých kolegů, přišel o nohu a byl před ním úkol se se ztrátou končetiny vyrovnat. Ačkoli dostal protetickou nohu a naučil se ji používat tak, že při chůzi nikdo nepoznal, že se něco stalo, snažil se svůj nedostatek maskovat jak jen to šlo. Změna k lepšímu přišla, až když mu cestu zkřížila Carol Novak. Přítelkyně jeho bývalého generála.

"Carol mi vyprávěla příběh o svém dědečkovi Ianovi (Janovi), který byl z Československa, a který hrdinně bojoval za druhé světové války za svou zem. Přišel o ruku, ale ani to mu nezabránilo dál bojovat za hodnoty, které vyznával. I bez ruky pomáhal cizím dětem, když do Československa přišly první humanitární balíčky s vajíčky od tehdejší UNRRA a já jsem si řekl, že při pomoci jiným lidem jsou ruce přecejen důležitější než nohy a její dědeček to zvládal jen s jednou... Chtěl jsem taky pomáhat. Carol mě motivovala a přivedla na myšlenku, že dětem nejvíc pomůžu, když pomůžu jejich otcům a tak jsem začal sdružovat vojáky, kteří ve válce přišli o končetinu, nebo byli nějak jinak poznamenaní," vypráví dnes Anthony, který vesele nosí krátké kalhoty a na svou umělou nohu sází jeden vtípek za druhým. Před sedmi lety založil nadaci Wings 4 Warriors - Křídla pro válečníky a primárně psychologicky pozitivně působí na vojáky, kteří mají často problém zvládnout nově nastalou situaci a pocit, že jako muži, otcové a manželé zklamali, protože svou rodinu již nedokáží ochránit.

"Sám mám čtyři děti a vím, že v době, kdy jsem se se ztrátou nohy srovnával, jsem nefungoval ani jako táta, ani jako manžel. Dneska jsme všichni v pohodě, ale vím, že ten rok, spíše rok a půl, byl pro mou ženu i dcery náročný. A právě na tom já a Carol pracujeme, aby se doba, která je potřeba ke srovnání se s novou situací, co možná nejvíce zkrátila." Zatímco Anthony se stará o jednotlivé vojáky, Carol vede velkou marketingovou kampaň, nabírá dobrovolníky, věnuje spoustu času jejich proškolování a spolu s dalšími bývalými vojáky a psychology vymýšlí, jak nejlépe naučit často mladé muže, kteří mají malé děti, zvyknout si na nové postavení v rodině.

"Víte, je to těžké. Do války jdete jako mladý silný chlap, který uzvedne sto dvacet kilo, uběhne padesát kilometrů v plné výzbroji, dokáže zastřelit nepřítele na několik kilometrů a pak je to mžik a jste nadosmrti mrzák. Bojíte se, jestli vás vaše žena neopustí, protože vám denně musí pomáhat i na záchod, jestli se za vás vaše děti nebudou stydět, protože si se svou dcerou nikdy nezatancujete na maturitním plese, jestli vás vaši kamarádi vůbec ještě vezmou na pivo, když ani neslezete schody do hospody a oni vás budou muset odtlačit domů na vozíčku. Je to zkrátka jako kdybyste byl ten nejsilnější orel v hejnu a najednou vám někdo ustříhne křídla a nechá vás ležet na silnici... Cítil jsem se naprosto neschopně a k ničemu. Díky Tonymu a Carol jsem si ale uvědomil úplně jiné věci, kterými můžu svou rodinu obohacovat i bez nohou. Kamarádi mě na pivo berou a dcera projížďky s taťkou na jeho vozíčku miluje. Neříkám, že jsem šťastný na sto procent, ale v rámci možností je to alespoň osmdesát procent," svěřil se Colin Red, jeden z vojáků, který prošel Anthonyho léčebným procesem.

Jeho křídla mu sice nikdo nevrátí, ale naučil se, že, aby mohl znovu pomyslně létat, může se opřít o svou manželku a přátele, kteří ho opět vynesou tak vysoko, jak jim to jen dovolí.